Miroslav Barvík (14. září 1919 Lužice u Hodonína, Morava, Československo – 2. března 1998 Brno, Morava, Česká republika) byl český hudební skladatel a kritik.
Život
Po maturitě v roce 1937 studoval na brněnské konzervatoři skladbu a klavír. Současně na Masarykově univerzitě studoval hudební vědu. Konzervatoř absolvoval u Václava Kaprála Symfoniettou pro orchestr, ženský sbor, varhany, klavír a alt solo. V letech 1942–1944 byl soukromým žákem Vítězslava Nováka a studium dokončil mistrovským kurzem Pražské konzervatoře u Jaroslava Řídkého.
Pracoval jako učitel hudební teorie, klavíru a dirigování na Masarykově ústavu hudby F. M. Hradila v Ostravě (1942–1945). Po osvobození se stal kulturním referentem v Brušperku, oblastním inspektorem hudebních škol, tajemníkem brněnské konzervatoře a sbormistrem dělnického pěveckého sboru při Okresním výboru Komunistické strany v Králově Poli. V roce 1949 se stal profesorem dějin hudby a teoretických předmětů na Pražské konzervatoři a externě učil opět na brněnské konzervatoři a jiných školách.
Byl velmi rozporuplnou osobností. Přes nepopiratelné zásluhy na poli hudební vědy (např. práce o díle Vítězslavy Kaprálové a Leoše Janáčka) a popularizace vážné hudby (mimo jiné byl tvůrcem oblíbeného rozhlasového pořadu „Hovory o hudbě“) byl jednatelem Syndikátu českých skladatelů,stavovské organizace českých skladatelů vážné a populární hudby včetně muzikologů a autorů zhudebněných textů, která existovala od 20. února 1946.
V roce 1966 byl jmenován uměleckým ředitelem Státní opery Brno (dnes Janáčkovo divadlo). Po roce 1968, tedy po příchodu sovětských vojsk na naše území, byl vyloučen z komunistické strany, protože se proti okupaci vysílalo veřejně z divadelního rozhlasu a byl z funkce ředitele odvolán. V roce 1979 odešel do důchodu. Zemřel 2. března 1998 v Brně.
Po jeho smrti, kdy byla v nekrologu v Lidových novinách zdůrazněna jeho angažovanost pro komunistický režim, vystoupil na obranu jeho lidských vlastností Václav Žilka.
Dílo
Kantáty
Poděkování Sovětskému svazu (text Stanislav Kostka Neumann - 1947)
Pražské jaro (text Vítězslav Nezval - 1949)
Ruky preč od Koreje (1950)
Píseň o Sovětské zemi (1951)
Volám vás na soud světa (1953)
Pionýrská pohádka (1953)
Staré pověsti české (dle Aloise Jiráska)
Orchestrální skladby
Symfonietta pro orchestr, ženský sbor, varhany, klavír a alt solo (1942)
Serenáda pro smyčce (1941)
Symfonie (1944)
Tance ze Slovácka (1949)
Dimitrov (rapsódie, 1952)
Zverbovali šohajíčka (1957)
Slavnostní předehra
Komorní skladby
Lidice (sonáta pro klavír)
2 smyčcové kvartety
Klavírní trio „Na památku Vítězslavy Kaprálové“ (1940)
Sonáty a sonatiny pro klavír, violoncello, hoboj aj.
Ostatní
Řada písní a sborů, velmi často s politickou tematikou.
Hudba k filmu „Veliká příležitost“
Scénická hudba (Dukla, Na jih od 38. rovnoběžky)
Knižní publikace
Základy nauky o hudbě (1945)
Chci umět modulovat (1947)
Problém estetického hodnocení hudby (1948)
Přehled hudební akustiky (1949)
Hudebníkova cesta do Sovětského svazu (1954)
Hovory o hudbě. O vzniku a vývoji hudebních slohů (1961)
Poprvé v opeře, Praha, 1963
