Aleš Březina (* 17. září 1965 Teplice, Čechy, Československo) je český hudební skladatel a muzikolog, který se zabývá především osobností a dílem Bohuslava Martinů. Je ředitelem Institutu Bohuslava Martinů a autorem koncertní, divadelní a filmové hudby.
Život
Vystudoval hudební konzervatoř v Plzni (obor housle) a muzikologii na Karlově univerzitě v Praze a na univerzitě v Basileji a v Berlíně. Věnuje se dílu Bohuslava Martinů, o němž napsal řadu studií, Od roku 1994 působí jako ředitel Institutu Bohuslava Martinů. Řídí kritické Souborné vydání děl Bohuslava Martinů a sám připravil kritická vydání několika jeho skladeb.
V roce 1998 úspěšně zrekonstruoval původní verzi opery Bohuslava Martinů Řecké pašije, která pak byla uvedena na hudebním festivalu v Bregenzu ve světové premiéře v roce 1999. V Praze byla tato verze opery uvedena v Národním divadle, premiéry 13. a 15. dubna.2006.
Kromě Bohuslava Martinů popularizuje i další hudební skladatele (Leoše Janáčka, Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova) i v pořadech České televize, rakouské televize ORF a televizního programu 3SAT, jejichž byl spoluautorem.
Rodina
Je ženatý, má dceru a syna.
Skladatelská tvorba
Hudba
2008 - Zítra se bude... opera o osudech Milady Horákové na libreto Jiřího Nekvasila (cena nadace Alfréda Radoka za nejlepší hudbu v roce 2008; režie filmové verze Jan Hřebejk, 2010).
2013 - Toufar, opera, která vznikla v rámci projektu Parallel lives a je dodnes na repertoáru Národního divadla, režie Petr Zelenka.
V roce 2012 se uskutečnila premiéra inscenace Beaumarchaisovy Figarovy svatby v ND Praha, režie Michal Dočekal. V roce 2011 zkomponoval scénickou hudbu k inscenaci Král Leare, režie Jan Nebeský. Za hudbu pro divadlo získal dvě ceny Alfréda Radoka (2008 a 2010), na třetí byl nominován v roce 2012.
Requiem pro dětský sbor, orchestr a sólisty,
Slavnostní hostina pro smíšený sbor a orchestr,
Agnus dei pro tři kontratenory a smyčcový kvintet
cembalový cyklus Reperkuse (premiéra 2009, Praha).
V září 2010 měl v Městském divadle v Brně premiéru jeho celovečerní „vizuální hudební divadelní zážitek“ Muchova epopej na libreto Šimona Cabana.
V září 2011 měla v Terešově premiéru jeho kantáta Terešov 1361, kterou složil jako komunitní edukativní projekt k výročí 650 let od první písemné zmínky o této západočeské obci.
Pro zpěvačku Soňu Červenou zkomponoval melodram A-ha!
V roce 2011 měla v Basileji světovou premiéru suita Klavírní trio 333 (psané na objednávku Guarneri Trio Prague), česká premiéra v roce 2012 v pražském Rudolfinu),
dále složil suitu Kawasaki´s rose v provedení Dvořákova tria(2014, Nově Město nad Metují),která vznikla na objednávku MHF F. L. Věka.
klavírní cyklus Reperkuse (premiéra 2009, Praha).
V září 2012 uvedl Karel Košárek s Pražskou komorní filharmonií ve světové premiéře skladbu Falling Leaves pro klavír a orchestr.
V roce 2014 uvedl chlapecký sbor Boni pueri se souborem Musica Florea novou verzi Březinova Requiem pro sóla, sbor a orchestr, kde se sóla ujali Iva Bittová a Vojtěch Dyk.
2019 - Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy (Charlotte: A Tri-Coloured Play with Music), opera o osudech židovské malířky Charlotte Salomon, která byla jednou z obětí zavražděných v koncentračním táboře Auschwitz. Světová premiéra: 1. červen 2019, Hart House Theatre, Toronto, Kanada, česká premiéra 1. červenec 2019, Nová scéna Národního divadla, Praha
Scénická hudba
Rozsáhlá je i jeho práce pro divadlo, kde spolupracoval s Jiřím Ornestem, Jiřím Nekvasilem, Janem Hřebejkem, Jiřím Menzelem, Šimonem Cabanem, Janem Nebeským, Martinou Schlegelovou, Robertem Wilsonem a dalšími.
2010 - Věc Makropulos, scénická hudba k inscenaci hry Karla Čapka v režii Roberta Wilsona, Národní divadlo, Praha, premiéra 2010)
2014 - 1914, představení na námět Soni Červené a Aleše Březiny s použitím motivů z knih Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka a Karel Kraus: Poslední dnové lidstva, režie: Robert Wilson, premiéra 30. dubna 2014, ke stému výročí vypuknutí první světové války.
Filmová hudba.
Březina složil hudbu k více než 20 filmům např. Jana Hřebejka (Musíme si pomáhat, Horem pádem, Kráska v nesnázích, Kawasakiho růže, Líbánky, Případ pro exorcistu), Petra Zelenky (Knoflíkáři), Dagmar Knöpfel (Durch diese Nacht sehe ich keinen einzigen Stern) a Jiřího Menzela (Obsluhoval jsem anglického krále, Donšajni), k dokumentárním filmům Olgy Sommerové (Věra 68, Marta) a Olgy Špátové (Největší přání 3), kde ve dvou jeho písních zpívá Aneta Langerová. Za svou filmovou hudbu byl 3x nominován na cenu Český lev (Horem pádem, Obsluhoval jsem anglického krále, Líbánky), 1x na Cenu české filmové kritiky (Líbánky), za hudbu k filmu Kawasakiho růže byl nominován na cenu European Film Composer 2010. Soundtracky vyšly u firem Sony Bonton Music a Milan Records v Paříži.
Vybraná publikační činnost
Březina, A.: „…eine übertriebene, gewollte Einfachheit.“ Bohuslav Martinů als Rezensent des Pariser Musiklebens in Meyer, Felix (ed.): Klassizistische Moderne. Winterthur : Amadeus Verlag, 1996, s. 449–450
Březina, A: «Je respire une dernière fois.» Propos sur Ariane de Martinů in Ariane/Le Chateau de Barbe-Bleue. Operní program. Strassbourg : Opéra du Rhin 1997, s. 36–45. Německá verze Kolín nad Rýnem 2006
Březina, A.: Tragedy and Compassion a Recreating the Original in The Greek Passion. Operní program. Londýn : Covent Garden, 2000, s. 15–18 a 42
Březina, A.: Die nächste Etappe unserer Reise liegt noch im Unbekannten. Bohuslav Martinůs Flüchtlingsdrama ‘Die griechische Passion’ in: Mosch, Ulrich (ed.): Entrez Denges et Denezy. Dokumente zur Schweizer Musikgeschichte 1900–2000. Mainz : Schott Musik International 2000, s. 407–413
Březina, A.: „…abych se mohl na změny předem duševně připravit.“ Řecké pašije – dvě opery Bohuslava Martinů in Hudební věda, XXXVII, Praha 2001, č. 1/2, s. 137–153
Březina, A. – Dostálová, R.: Řecké pašije. Osud jedné opery. Korespondence Nikose Kazantzakise s Bohuslavem Martinů. Praha : Set out, 2003
Březina, A. – Sadílková, L. (ed.): Charlotte Martinů: Můj život s Bohuslavem Martinů. Praha : Editio Bärenreiter, 2003
Březina, A.: Editionsrichtlinien der Bohuslav Martinů Gesamtausgabe in Hudební věda 2004, XLI, č. 3–4, s. 411–432
