Otakar Bradáč (10. listopadu 1874 Paceřice, Čechy, Rakousko-Uhersko – 11. ledna 1924 České Budějovice, Čechy, Československo) byl český hudební skladatel.
Život
Pocházel z hudební rodiny. Oba jeho bratři, Ladislav Bradáč a Jaroslav Bradáč, byli rovněž hudební skladatelé. Vystudoval hru na varhany na Pražské konzervatoři. Nějaký čas pobýval u bratra Ladislava ve Vukovaru. Po návratu do Čech se stal ředitelem hudební školy v Litovli. V roce 1904 si otevřel vlastní hudební školu v Plzni a v roce 1915 Českých Budějovicích, kterou vedl až do konce svého života. V Budějovicích působil rovněž jako sbormistr českobudějovického Hlaholu.
Jeho dílo vychází z lidových motivů a je prodchnuto vlasteneckým a všeslovanským cítěním. Slovanské melodie a operní aktovka Obžínky byly odměněny cenu České akademie věd a umění. Kromě komorních skladeb, sborů a skladeb pro symfonický orchestr komponoval i pro dechové orchestry.
Dílo
Opery
Obžínky (1896)
Kostnice sedlecká (1905)
Orchestrální skladby
Chorvatské tance (1893)
Slovanské melodie (1894)
Cikánský tanec (1895)
Symfonie „Probuzení jara v Podještědí“ (1901)
Koncertní valčíky pro klavír a orchestr (1901)
Hrad Bouzov (symfonický obraz – 1902)
Z pojizerského ráje (fantasie – 1902)
Víra, nadějě láska (symfonické básně – 1910)
V ráji slovanských Luhačovic (1910)
Symfonie „Můj sen o mrtvých“ (1912)
Sbory s orchestrem
Duma při mši svaté (1897)
Na Golgotě (na slova Josefa Svatopluka Machara – 1904)
My chceme být (na slova Elišky Krásnohorské – 1906)
