Bohuslav Matěj Černohorský (16. února 1684 Nymburk, Čechy, České království – 1. července 1742 Štýrský Hradec, Štýrsko) byl český hudební skladatel, minoritský kněz, varhaník a hudební pedagog, reprezentující období kulminace české barokní hudby, který se současně stal svými postupy jedním z předchůdců období hudebního klasicismu. Vrcholná úroveň polyfonie, svébytné pojetí melodiky a rytmiky a pedagogická činnost a celkový vliv jeho díla na další generace skladatelů z něj činí ojedinělou osobnost vrcholného období českého hudebního baroka. Někdy se mu přezdívá „český Bach.“
Život
Základní hudební vzdělání získal od svého otce. Během studií na pražské univerzitě, kde studoval filozofii a teologii, si prohloubil své praktické a teoretické hudební znalosti. Krátce po získání titulu bakaláře vstoupil do františkánského řádu a nějaký čas působil v konventu u svatého Jakuba v Praze. V roce 1708 byl vysvěcen na kněze.
Roku 1710 odešel do Itálie, kde jej vrchní představitel řádu v Římě jmenoval hlavním varhaníkem basiliky sv. Františka v Assisi. Černohorský později působil v Padově. Zkušenosti z této návštěvy pravděpodobně zužitkoval v druhé verzi svého nejlepšího díla, velikonoční dvousborové antifony Regina coeli (Raduj se, nebes královno). Tato skladba pro soprán, violoncello a varhany má formu koncertantní kantáty. V assiském konventu se chová autograf Regina Coeli (skladba složena v roce 1712), v níž dosáhl mistrovství polyfonní práce. K dalším vrcholným skladbám Černohorského a české polyfonie vůbec se řadí offertorium Laudetur Jesus Christus pro soprán, alt, tenor a bas s doprovodem houslí, violy, trubek a varhan. Dvě jeho mše dokazují jeho velkou potenci ve skladbě cyklických hudebních forem. Jinak se ovšem z jeho děl mnoho nezachovalo. Kromě vokální tvorby napsal Černohorský několik hudebně velmi cenných varhanních skladeb. Upoutává v nich zpěvná melodika a opět dokonalá polyfonie, která reprezentuje vrchol této hudební formy v Čechách. Četné záznamy skladatelových prací podlehly za dosud neobjasněných okolností zkáze, avšak i z torza díla se on sám jeví jako ojedinělá skladatelská osobnost období českého hudebního baroka.
V roce 1720 se vrátil do Prahy, kde pokračoval ve své skladatelské a pedagogické činnosti – byl např. učitelem dalšího významného českého skladatele Františka Ignáce Tůmy. Od roku 1731 působil opět v Padově, na sklonku roku 1741 se pro zhoršující se zdravotní stav rozhodl vrátit se do Čech, během své cesty však onemocněl a zemřel v únoru 1742 ve Štýrském Hradci.
Nejvýznamnější skladby
Regina coeli pro soprán, 8 hlasů, violoncello a varhany
Offertorium pro omni tempore
Vesperae minus solemnes
Litaniae lauretanae
Fugue in A minor con sogetto cromatica
Toccata C dur pro varhany
Concerto in C pro varhany
Fugy: F-dur, D-dur, c-moll, a-moll
Laudetur Jesus Christus
