Fidelio Fritz Finke (také Friedrich) (22. října 1891 Josefův Důl, Čechy, Rakousko-Uhersko – 12. června 1968 Drážďany, Německá demokratická republika) byl česko-německý hudební skladatel.
Život
Jeho otec byl učitel hudby a hudební skladatel na Liberecku a nadšený propagátor hudby Richarda Wagnera. Základy hudebního vzdělání tak Fidelio Finke získal ve své rodině. Vystudoval nejprve v Liberci učitelský ústav a pokračoval studiem kompozice na pražské konzervatoři ve třídě Vítězslava Nováka. Po absolvování mistrovského kurzu v roce 1911 se brzy stal v oblasti hudby vlivným představitelem pražské německé menšiny. Stal se učitelem na pražské konzervatoři, později profesorem skladby na Německé hudební akademii v Praze a mezi lety 1927–1944 byl jejím rektorem. Jeho dílo bylo v roce 1928 a opětovně roku 1937 odměněno Státní cenou Československé republiky.
V době nacistické okupace byl horlivým stoupencem nacionálního socialismu, patrně i členem NSDAP a podporoval jej i svou tvorbou. Zkomponoval např. Německou kantátu a další skladby na texty nacistického básníka Franze Höllera či oslavný sbor O Herzland Böhmens. Zasloužil se však o to, že pražská konzervatoř nebyla v době okupace uzavřena jako jiné české vysoké školy. Po 2. světové válce byl na základě své činnosti během okupace zbaven všech funkcí a jeho majetek byl zkonfiskován na základě Benešových dekretů. Jeho jediný syn zahynul na frontě během druhé světové války a sám Finke se pokusil o sebevraždu. Byl nalezen příslušníky sovětské armády a deportován do Moskvy.
O rok později se objevil v Drážďanech, kde založil Státní akademii pro hudbu a divadlo (Staatliche Akademie für Musik und Theater) a stal se jejím ředitelem. V roce 1951 se stal profesorem skladby na Hudební vysoké škole (Hochschule für Musik) v Lipsku. Roku 1956 získal titul Národní umělec Německé demokratické republiky. Byl spoluzakladatelem Svazu východoněmeckých skladatelů a hudebních vědců (Verband der deutschen Komponisten und Muskwissenschaftler), vstoupil do Socialistické jednotné strany Německa (Sozialistische Einheitspartei Deutschlands, SED) a stal se členem hudební sekce Německé akademie umění (Deutsche Akademie der Künste). Roku 1953 spolupodepsal prohlášení skladatelů, kteří se přihlásili ke ždanovovským tezím socialistického realismu.
Jeho hudební řeč vychází z pozdního romantismu a impresionismu. Později komponoval pod vlivem skladatelů Druhé vídeňské školy. V posledních letech svého života se snažil vyhovět zásadám socialistického realismu, jeho hudba se stala přijatelnější pro širší okruh posluchačů, nicméně si vždy udržela vysokou uměleckou úroveň.
Dílo
Jevištní díla
Die versunkene Glocke, opera podle dramatu Gerharta Hauptmanna (1916–19, nedokončeno)
Die Jakobsfahrt, opera podle legendy Dietzenschmidta (premiéra 17. 10. 1936, Nové německé divadlo v Praze)
Lied der Zeit, taneční pantomima (premiéra 20. 3. 1947, Bühlau)
Ruth, die Ährenleserin, begegnet Boas, charakterní tanec pro sólovou tanečnici a klavír (1947)
Der schlagfertige Liebhaber, opera podle Karla Zuchardta (1954, nedokončeno)
Der Zauberfisch, dětská opera ve 2 dějstvích podle pohádky bratří Grimmů (premiéra 3. 6. 1960, Státní opera Drážďany)
Orchestrální skladby
Schauspielouvertüre, (1908)
Suite für Streichorchester, (1911)
Variationen und Fuge für Kammerorchester (1915)
Pan, Symphonie für großes Orchester (1919)
Abschied, lyrische Szene, na slova Franze Werfla (1917)
Mein Trinklied pro tři mužské hlasy, mužský sbor a dechový orchestr (1918)
Konzert für Klavier und kleines Orchester (1930)
Konzert für Orchester (1932)
Kleine Festmusik für Blasorchester (1937)
Acht Bagatellen für Orchester (1939)
Vier Studien für Orchester (1943)
Ciacona für Orchester (1944)
2. Suite für Orchester (1947)
3. Suite für Orchester (1949)
Capriccio über ein polnisches Volkslied für Klavier und Orchester (1953)
4. Suite für 16 Blasinstrumente und Schlagwerk (1953)
Musik für Bläser (5. Suite für Orchester),(1955)
6. Suite für Orchester (1956)
Symphonische Märsche (7. Suite für Orchester) (1960)
8. Suite für Bläser-Quintett, 2 Klaviere und Streichorchester (1961)
Divertimento für Kammerorchester (1964)
Festmusik für Orchester (1964)
Sbory a kantáty (výběr)
Trinklied (text Gotthold Ephraim Lessing (smíšený sbor, 1908)
Es fuhr eine Fischerin (ženský sbor s klavírem, text ze sbírky Des Knaben Wunderhorn (1912)
7 Frauenchöre (lidová poezie, Eduard Mörike, Clemens Brentano (1914)
Weihnachtskantilene (smíšený sbor, Matthias Claudius (1933)
Der große und der kleine Hund (smíšený sbor, Matthias Claudius)
Sechs vierstimmige Kanons (Wilhelm Busch, 1936)
Chor der Toten (smíšený sbor, Conrad Ferdinand Meyer (1938)
Wir tragen ein Licht (smíšený sbor, Franz Höller, 1938)
Deutsche Kantate (soprán, baryton, smíšený a chlapecký sbor, orchestr a varhany (Franz Höller, 1940)
Weihnachtslied (smíšený sbor, 1940)
O Herzland Böhmens (smíšený sbor, varhany a žestě (1942)
3 Kanons (smíšený sbor, Emanuel Geibel, Wilhelm Busch, Ludwig Christoph Hölty (1946)
2 russische Volkslieder (ženský sbor a klavír, 1946)
Das Göttliche (smíšený sbor, Johann Wolfgang Goethe, 1949)
Freiheit und Friede (smíšený sbor, Bertold Brecht, 1953)
Aufbaulied (smíšený sbor a instrumentální doprovod (1953)
Bauernballade (smíšený sbor, Johannes Robert Becher, (1961)
Wir, Volk der schaffenden Hände (tříhlasý kánon, 1962)
Eros (kantáta pro soprán, tenor a orchestr (1962)
Písně (výběr)
Drei frühe Lieder (1915)
Frühling (1912)
Fallender Schnee (1917)
Drei Lieder (1918)
Kleinseitner Adagio (1928)
Drei Lieder (Rainer Maria Rilke,1929)
Lob des Sommers (Rainer Maria Rilke)
Märlein (Hans Watzlik, 1937)
Frau Nachtigal. Madrigal für Sopran, Alt, Tenor, hohen und tiefen Baß (text ze sbírky Des Knaben Wunderhorn (1937)
Sudetendeutsche Volkslieder (1939)
Einmal von Franz Brendal für Bass (oder Alt) und Klavier (1943)
Beginn des Endes (Theodor Storm, 1945)
Schein und Sein (10 písní pro nižší hlas a klavír, Wilhelm Busch, (1948)
Der Apfelbaum am Wegrand (1965)
Epilog (Bertold Brecht, 1966)
Cantata piccola (1966)
Komorní skladby
Streichquartett Nr. 1 (1914, věnován Arnoldu Schönbergovi)
Klaviertrio (1923)
Acht Musiken für 2 Violine und Viola (1922)
Sonate für Violine und Klavier (1924)
Streichquartett Nr. 2 „Der zerstörte Tasso“ (se sopránovým sólem,1925)
Ciacona nach Vitali für Violine und Klavier (1925)
Streichquartett Nr. 3 (1926, ztraceno))
Sonate für Violoncello (1926, ztraceno))
Sonate für Flöte und Klavier (1927)
100 Stücke für Blockflöte Solo (1936,)
Sonatine für Harfe (1945)
Sonate für Horn und Klavier (1946)
Sonate für Klarinette und Klavier (1949)
Sonate für Viola und Klavier (1954)
Bläserquintett (1955)
Toccata für Akkordeon (1955)
Toccata für Bandoneon (1955)
Streichquartett Nr. 5 (1964)
… ismen und … ionen pro kontrabas, klavír, flétnu, harfu, violu a violoncello (1969, dokončil Heinrich Simbriger)
Klavír
Sonate e moll (1903, ztraceno))
Thema con Variazioni für Klavier op. 9 (před 1908)
Fantasia auf der Fahrt für Klavier op. 12 (1908)
Intermezzo (1909)
Vier Klavierstücke (1910)
Eine Reiter-Burleske (1913)
Romantische Suite (1916)
Gesichten. Sieben Klaviermusiken (1921)
Klaviermusiken für Kinder (1921)
Marionetten-Musiken. Sechs Stücke für Klavier (1921)
10 Kinderstücke (1926)
2. Suite für Klavier (1928)
Concertino für 2 Klaviere (1931)
Egerländer Sträußlein. Eine Reihe kleiner Stücke für Klavier nach Egerländer Volkslieder (1939)
Tänze aus dem Isergebirge (4ručně, 1940)
Sonatine (1945)
Klavierstücke nach slawischen Volksliedern (1952)
Drei Klaviersätze nach deutschen Volksliedern (1954)
Varhany
Fantasie (Variationen und Doppelfuge über den Choral „Aus tiefer Not“ (varhany, 1928)
Toccate und Fuge (varhany, 1928)
Sieben Choralvorspiele (varhany, 1928)
Suite für Orgel (1930)
