Bohumír Halouzka (8. listopadu 1892 Olešnička, část Štěpánova nad Svratkou, Morava, Rakousko-Uhersko – 8. května 1983 Praha, Čechy, Československo) byl moravský a český varhaník, hudební skladatel a pedagog.
Život
Již v dětství projevil mimořádné hudební nadání. Odešel studovat do Vídně. Na vídeňské Akademii (dnešní Universität für Musik und darstellende Kunst Wien) byl žákem Josefa Bohuslava Foerstera a Franze Schrekera. Po absolvování školy zůstal ve Vídni, stal se varhaníkem českého kostela, učil hudbu a vedl česká pěvecká sdružení.
Po první světové válce a vzniku Československa se vrátil do vlasti a působil jako ředitel kůru, sbormistr pěveckého spolku Puchmír a učitel hudby v Týně nad Vltavou. V roce 1924 přesídlil do Tábora, kde pokračoval v pedagogické činnosti, byl sbormistrem místního Hlaholu a varhaníkem v děkanském kostele Proměnění Páně na hoře Tábor. Zde setrval až do skončení druhé světové války.
Po osvobození se stal ředitelem hudební školy a učitelem zpěvu v Ústí nad Labem. Od roku 1949 žil v Praze. Dále pokračoval v pedagogické činnosti a pořádal varhanní koncerty.
Dílo
Jako skladatel byl velmi plodný, avšak většina jeho děl zůstala v rukopisech. S ohledem na své zaměření je velká část jeho tvorby věnována chrámové hudbě a varhanám. Komponoval však také písně, sbory a klavírní skladby.
Chrámové skladby
Čtyři mše
Ave Maria
Fatima (oratorium)
Verbum (oratorium)
Zjevení (oratorium)
Fantazie pro varhany (1924)
Melodramy
Modřín (1923, text Jaroslav Vrchlický)
Rodnému městu (1925, text František Kroupa)
Vokální skladby
Prachatické písně
Táborské písně
Lenin
Blaťácké sbory (1926)
To je ta zem (text Marie Pujmanová)
