Josef Holub (23. února 1902 Holice, Čechy, Rakousko-Uhersko – 11. května 1973 Brno, Morava, Československo) byl český a moravský houslový virtuos a hudební skladatel.
Život
Pocházel z rozvětvené hudební rodiny. Jeho otec, Čeněk Holub, byl městským kapelníkem v Holicích. Jeho kapela byla proslulá v celém kraji a slavila velké úspěchy i na Národopisné výstavě v Praze v roce 1895. Měl 10 dětí, které se všechny uplatnily v hudbě. Josef byl z nich nejmladší a nejnadanější.
Na housle začal hrát pod vedením svého otce. Od svých osmi let pokračoval ve studiu v Brně u Rudolfa Reissiga. Již ve čtrnácti letech (16. dubna 1916) vystoupil jako sólista s Českou filharmonií a provedl v jednom večeru tři houslové koncerty (Mozart, Suk, Max von Schilings). V letech 1918–1920 byl žákem Otakara Ševčíka v mistrovské třídě Akademie ve Vídni a na mistrovské škole v Praze. Po absolvování houslového studia studoval dále skladbu v Brně u Leoše Janáčka a v Praze u Václava Štěpána. Absolvoval v roce 1924 vlastním Houslovým koncertem c-moll. Ve skladbě i poté pokračoval u Vítězslava Nováka a ve hře na housle se zdokonaloval v interpretačních kurzech, které v Berlíně pořádal Carl Flesch.
V letech 1921–1922 uvedl za klavírního doprovodu svého bratra Jana řadu koncertů v zemích jihovýchodní Evropy (Jugoslávie, Bulharsko, Řecko, Rumunsko). V roce 1924 se stal koncertním mistrem opery v Záhřebu a primáriem Záhřebského kvarteta. Po dvouletém působení v Bělehradě se vrátil do Čech a působil jako koncertní mistr orchestru bněnského rozhlasu až do roku 1938. Vedle toho hodně cestoval a koncertoval s velkým úspěchem po celé Evropě. Kromě bratra Jana jej na koncertech často doprovázela sestra Růžena. V roce 1932 získal stříbrnou medaili na mezinárodní houslové soutěži ve Vídni. Vídeňská kritika jej řadila vedle Františka Ondříčka, Jana Kubelíka a Váši Příhody mezi nejvýznamnější české houslisty. Do dějin české hudby se zapsal i tím, že v témže roce založil Janáčkovo kvarteto a následujících 6 let je vedl.
Po krátkém působení u rozhlasových orchestrů v Košicích, Bratislavě a v Ostravě přijal místo koncertního mistra u orchestru Zemského divadla v Brně. Po 2. světové válce byl koncertním mistrem v Divadle 5. května v Praze a Filmového symfonického orchestru. Kromě toho, se v roce 1947 stal primáriem Ondříčkova kvarteta, které vedl až do roku 1956. Současně působil také jako profesor houslové hry na brněnské konzervatoři.
Dílo
Houslové skladby
Cavatina, pro sólové housle, 1908
Tři skladby, 1916
Čtyři houslové skladby, op. 4, 1922
Introdukce
Serenata
Intermezzo
Melodie
Tanec vážek
Vzpomínání
Capriccio
Extase
Burleska, (1934)
Scherzo, op. 6
Dumka, op. 7
Balada, op. 8
Tři Paganinské caprice, op. 9
Čtyři skladby, op. 14
Orchestrální skladby
Koncert c-moll, op. 9 (dříve op. 6), pro housle a orchestr, 1922–24
Koncert cis-moll, op. 13 (dříve op. 10), pro housle a orchestr, 1931
Koncert, op. 20, pro housle a orchestr, 1954–55;
Orchestrální suita, op. 11 (dříve op. 8), 1924
Orchestrální suita pro smyčcový orchestr
Komorní skladby
Smyčcový kvartet, op. 10 (dříve op. 7), 1924
Smyčcový kvartet, op. 19 – nedokončený
Smyčcový sextet, op. 11, 1932.
Jiné drobné skladby
Klavírní skladby, op. 1, 1915
Tři klavírní skladby, op. 2
Tři klavírní skladby, op. 17
Drobné skladby pro flétnu a trubku
Písně, op. 2
