František Václav Karlík (23. května 1811 Hutě u Stráže nad Nežárkou (dnes Příbraz), Čechy, Rakouské císařství – 7. září 1889 Rokycany, Čechy, Rakousko-Uhersko) byl český kantor a hudební skladatel.
Život
Základní školní vzdělání získal ve Stráži nad Nežárkou a v Jindřichově Hradci. Pokračoval ve studiu v Praze na učitelském ústavu a na technice. Vedle toho absolvoval tamtéž varhanickou školu. Učil na školách v Horažďovicích a v Plané nad Lužnicí. V roce 1845 se stal učitelem na Hlavní škole v Rokycanech, kde setrval až do své smrti v roce 1889.
V Rokycanech založil a řídil pěvecký spolek Záboj, byl varhaníkem a vedl chrámový sbor.
V roce 1843 se oženil s Kateřinou Corvínovou (1820-1857), dcerou Petra Corvína, purkmistra v Horažďovicích. Z jejich 7 dětí (1842 Václav, 1846 Karel, 1847 Hugo, 1850 Hanuš, 1851 Františka, 1853 Růžena, 1855 František) se nejvíce proslavil Hanuš Karlík - vůdčí osobnost českého cukrovarnictví poslední čtvrtiny 19. a první čtvrtiny 20. století.
Dílo
Zkomponoval 29 chrámových skladeb, jejichž rukopisy jsou uloženy v rokycanském muzeu.
Sestavil a vydal Zpěvník pro kostel a školu (Plzeň, 1860), který se v 19. století stal na školách velmi oblíbeným.
Tiskem rovněž vyšly jeho Dvě čtyřhlasé dvojité fugy.
Velmi populární byly jeho mužské sbory:
Heslo Čechů
Země česká
Hymna zpěváckých spolků
