Jan Klusák, původním jménem Jan Filip Porges (* 18. dubna 1934 Praha, Čechy, Československo), je český hudební skladatel.
Život
Narodil se dne 18. dubna 1934 v Praze v česko-židovské rodině. Jeho otec tragicky zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi. Své příjmení si skladatel ponechal po matce. Se svou předchozí druhou manželkou Janou Klusákovou má syna, hudebního publicistu Pavla Klusáka.
Maturoval na Akademickém gymnáziu Štěpánská v Praze a pokračoval ve studiích (1953–1957) u Jaroslava Řídkého a Pavla Bořkovce na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze v oboru skladba. Poté již působil jako skladatel, příležitostně herec a literát – od počátku své kariéry ve svobodném povolání.
Jeho kompoziční styl byl zprvu ovlivněn meziválečným neoklasicismem – zejména skladateli Išou Krejčím, Igorem Stravinským, Sergejem Prokofjevem. Od roku 1959 úzce spolupracoval s dirigentem a spolužákem Liborem Peškem, jehož souboru Komorní harmonie působícímu v Divadle Na Zábradlí věnoval řadu mnohdy avantgardních skladeb.
Napsal množství scénické hudby (např. Zahradní slavnost (1963), Václav Havel). Od 60. let se uplatňoval i ve filmu a to nejen jako skladatel, ale i herec. Výrazné role ztvárnil ve snímcích tzv. České nové vlny: O slavnosti a hostech (1966), Jan Němec; Sedmikrásky (1966), Věra Chytilová; Mučedníci lásky (1966), Jan Němec; Valerie a týden divů (1970), Jaromil Jireš a dalších. V těchto letech nastala i zásadní proměna v jeho stylové kompoziční orientaci – jako jeden z prvních se odvážně přiklonil k technikám Druhé vídeňské školy, Nové hudby, Darmstadtu, dodekafonie, serialismu, které byly tehdejší ideologií potlačovány, a staly se mu východiskem pro jeho následující tvorbu.
Po srpnu 1968 byla jeho veřejná činnost husákovským režimem utlumována a byl označen za politicky nežádoucí osobu, protože mimo jiné zkomponoval hudbu ke dvěma zakázaným filmům: Den sedmý, osmá noc (1969), Evald Schorm a Konec srpna v hotelu Ozon (1966), Jan Schmidt.
V normalizační době našel své místo v Divadle Járy Cimrmana, kde se významně zařadil i mezi divadelní herce. Zároveň zde hudebně spolupracoval na představeních: Hospoda Na Mýtince (1969), Vražda v salonním coupé (1970), Cimrman v říši hudby (1973), Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974). V roce 1976 však musel přesto odejít jako politicky nespolehlivá osoba.
Po sametové revoluci se stává opět veřejně činným. Byl zvolen předsedou hudebního odboru obnoveného spolku Umělecká beseda, místopředsedou České hudební rady i do umělecké komise mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro.
Je řazen mezi přední osobnosti české kultury. Vedle své skladatelské činnosti (dosáhl úspěchů jak na poli koncertním, tak jako autor scénické, filmové a televizní hudby) se uplatnil i v oblasti herecké a literární. Za zásluhy o stát v kultuře a umění byl v roce 2006 při příležitosti státního svátku vzniku samostatné Československé republiky oceněn Medailí Za zásluhy III. stupně z rukou prezidenta Václava Klause.
Dílo
výběr:
Čtyři malá hlasová cvičení, na texty Franze Kafky, recitace a dechový soubor, 1960
Obrazy pro dvanáct dechových nástrojů, 1960
Variace na téma Gustava Mahlera pro orchestr, 1960–62
Zemský ráj to napohled, symfonická báseň pro velký orchestr, 1998
Axis Temporum, pro velký orchestr, 2003–04
Stesk po Mozartovi, fantazie pro komorní orchestr s obligátním hobojem, 1991
Scherzo capriccioso, symfonická báseň č. 2 pro orchestr, 2005–06, na objednávku MHF Pražské jaro
Filoktétés, opera, premiéra 2015
Diskografie
výběr:
Jan Klusák, Multisonic a. s. 1994
String Quartets Nos. 1 – 5, Panton 1996
Axis temporum – skladatelský profil Jana Klusáka, Maximum Hannig 2004
Zpráva pro akademii, Bertram a Mescalinda (hlavní role: Jaroslava Maxová, Jaroslav Březina, Roman Janál), Národní divadlo 2002
Obrazy z let šedesátých – skladby Jana Klusáka komponované v letech 1960–65 a nahrané v letech 1963–68, Maximum Hannig 2005
Stesk po Mozartovi, Maximum Hannig 2006
Mýty a mystéria, Maximum Hannig 2007
Invence, 2014
Filmové role
výběr:
O slavnosti a hostech (1966), Jan Němec
Sedmikrásky (1966), Věra Chytilová
Mučedníci lásky (1966), Jan Němec
Valerie a týden divů (1970), Jaromil Jireš
Obsluhoval jsem anglického krále (2006), Jiří Menzel
dokumenty:
GEN: Jan Klusák (2002), Jan Němec
Jan Klusák – Axis Temporum (2009), Dan Krameš
Divadelní role
Žižkovské divadlo Járy Cimrmana:
Hospoda Na Mýtince (1969)
Akt (1969)
Vražda v salonním coupé (1970)
Němý Bobeš (1971)
Cimrman v říši hudby (1973)
Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974)
