Jaroslav Křička (27. srpna 1882 Kelč, Morava, Rakousko-Uhersko – 23. ledna 1969 Praha, Čechy, Československo) byl český hudební skladatel, dirigent, organizátor, pedagog a publicista. Byl bratrem Petra Křičky.
Život a dílo
Studium
Vystudoval gymnázium v Havlíčkově Brodě a na pražské konzervatoři byl žákem Karla Knittla a Karla Steckera. Zde se přátelil s Vítězslavem Novákem i jeho žáky. Studia hudby dokončil jednoročním pobytem v Berlíně (1905–1906). Poté žil tři roky v Rusku (Dněpropetrovsk), kde se přátelil s Glazunovem a Tanějevem a všemožně tu propagoval českou hudbu. Založil zde například symfonický orchestr, který dirigoval a do místních novin psal české hudební aktuality. Po návratu do Prahy v roce 1909 se stal sbormistrem Hlaholu, se kterým prováděl mimo jiné i premiéry sborových děl Janáčka, Nováka a Jeremiáše. V roce 1918 byl jmenován profesorem skladby na pražské konzervatoři a v těžké době okupace byl jejím rektorem. Po roce 1945 se věnoval výhradně kompozici.
Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.
Tvorba
V raných skladbách je patrný ruský vliv, během pobytu v Rusku na něj zapůsobilo dílo Rimského-Korsakova i Musorgského (1. smyčcový kvartet „Ruský“ (1907), Severní noci (1910), Tři bajky pro soprán a klavír (1917), Elegie na smrt Rimského-Korsakova (1918). Do povědomí širší veřejnosti se dostala díla Modrý pták – orchestrální ouvertura k Maeterlinckově pohádkové hře (1911), Písně rozchodu na slova Otakara Theera (1916) a hlavně opera Hipolyta (1910–1916) provedená v Národním divadle Karlem Kovařovicem a opera Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší podle Oscara Wilda (přepracovaná 1930 a hojně provozovaná v zahraničí i díky dedikaci paní Rosy Newarch, která propagovala českou hudbu zvláště v Anglii).
Ve svém díle obsáhl všechny hudební druhy a žánry od písně (Naše paní Božena Němcová – 1959), symfonií (Symfonietta op. 77 – 1942, Sinfonietta semplice – 1962), oper (Král Lávra – 1940, Psaníčko na cestách – 1944) až po filmovou hudbu (Cech panen kutnohorských). Jeho odkaz je patrný i v jeho tvorbě pro děti. Opery Ogaři (1919) – z ní známý Bábinčin maršovský valčík, Dobře to dopadlo, aneb tlustý pradědeček, Lupiči a detektivové (1932), Oživlé loutky (1943) a instruktivní skladby pro mladé klavíristy (Cirkus v pěti tónech – 1934) a houslisty (Malý Kubelík – 1933). Silný vliv měla na skladatele atmosféra domova a rodiny (Klavírní trio Doma 1923–1924).
Při Letních olympijských hrách 1936 ve skladatelské soutěži získal bronzovou medaili za skladbu Horácká suita.
Vydal několik popularizačních a informačních publikací a ke konci života byl jmenován zasloužilým umělcem.
