Josef Jiránek (24. března 1855 Ledce (okres Mladá Boleslav), Čechy, Rakouské císařství – 9. ledna 1940 Praha, Čechy, Protektorát Čechy a Morava) byl český klavírista, hudební pedagog a skladatel.
Život
Byl synem Petra Jiránka (1825–1899), řídícího učitele v Ledcích a ředitele kůru ve Všejanech. Otec byl všestranným hudebníkem. Hrál na všechny dostupné nástroje, a měl vlastní kapelu, pro kterou skládal taneční písničky. U něj získal Josef základní hudební vzdělání. Rodina zřejmě hudbou žila, neboť hudbě se profesionálně věnovali i další bratři: Alois, František, Karel a Stanislav.
V roce 1859 se rodina přestěhovala do Všejan, kde byl lesmistrem Karel Smetana, bratr Bedřicha Smetany. Bedřich Smetana rozpoznal Josefovo mimořádné nadání, přijal jej do své rodiny a učil jej hře na klavír a skladbě. Již v roce 1867 uspořádali v Loučni společný koncert ,a v roce 1881 vystoupili i v Praze. Vedle klavíru se učil i na housle a na harfu. Nastoupil přímo do druhého ročníku Varhanické školy v Praze, a po ročním studiu podnikl s violoncellistou Hanušem Wihanem koncertní turné po Čechách. V letech 1876–1877 učil zpěv na reálném gymnáziu v Praze.
V roce 1877 odešel za svým bratrem Aloisem do Ruska a učil na dívčím gymnáziu D. D. Obolenské v Charkově klavír, harfu, zpěv a hudební teorii. Zde také vznikla většina jeho skladeb a instrumentálních děl. V roce 1891 se vrátil do Prahy, a stal se profesorem klavíru na Pražské konzervatoři. Jako klavírista proslul zejména coby zasvěcený interpret skladeb Bedřicha Smetany. Při Smetanově jubileu v roce 1924 absolvoval na 50 koncertů v Čechách a v Jugoslávii. S rodinou Bedřicha Smetany zůstal ve styku i po jeho smrti. Učil na klavír Smetanovy dcery, i dcery Smetanových sester. Byl rovněž učitelem hudby v rodině hraběte Nostice.
Veřejně vystupoval až do svých 82 let. Kromě sólových koncertů doma i v zahraničí spolupracoval s Českým kvartetem, a byl činný i jako doprovazeč. Jako skladatel se po návratu z Ruska odmlčel. Důvodem bylo nejen časové vytížení pedagogickou a koncertní činností, ale i nástup nové generace českých skladatelů, se kterými nehodlal soutěžit.
Dílo
Klavírní skladby
Polonaise a-moll (1873)
Melancholie f-moll (1873
Mazurka G-dur (1874)
Variace
Kozácká ukolébavka
Salonní polka
Salonní valčík e-moll
Polka F-dur
Valse brilante G-dur
Komorní skladby
2 skladby pro troje housle
Elegie pro housle, violoncello a klavír
Klavírní kvintet g-moll
Drei Stimmungsbilder für Violoncello und Klavier
Orchestrální skladby
Balada g-moll
Fantastické scherzo
Pedagogické práce
Cvičení úhozu (1901)
Stupnice ve dvojhmatech (1901)
Technická cvičení I–III (1903)
Škola akordové hry a akordových rozkladů (1905)
Nová škola stupnicové hry (1905)
Nová škola techniky a přednesu
32 rhytmische Studien (spoluautor Conus)
Nová škola zběhlosti (Geläufigkeitsstudien)
Methodika počátečního vyučování hře klavírní (1920)
Ukázky zlehčení – slovním textem odůvodněné v klavírních skladbách Smetany, Chopina, Schumanna, Webera a Beethovena
Hudebně-teoretické práce
O klavírním přednesu (1926)
O Smetanových klavírních skladbách a jeho klavírní hře (1932)
Napsal rovněž celou řadu článků do časopisů a denního tisku, věnovaných převážně vzpomínkám na Bedřicha Smetanu, a další hudebníky své doby.
