Karel Kupka (19. června 1927 Rychvald, Slezsko, Československo – 26. října 1985 Ostrava, Morava nebo Slezsko, Československo) byl slezský a moravský hudební skladatel a sbormistr.
Život
Vedle studia na gymnáziu navštěvoval Masarykův ústav hudby a zpěvu v Ostravě (předchůdce dnešní Janáčkovy konzervatoře). Již zde měl vynikající učitele: Františka Hradila, Emila Mikelku a Miroslava Barvíka.
Po absolvování gymnázia přešel na Pražskou konzervatoř, kde studoval dirigování (Pavel Dědeček), intonaci a hudební teorii (Metod Doležil) a klavír (opět Emil Mikelka). Kromě toho studoval soukromě skladbu u Miloslava Kabeláče. Po skončení 2. světové války pokračoval externě ve studiu skladby na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u Jaroslava Kvapila a Viléma Petrželky.
Po krátkém působení ve funkci ředitele hudební školy v Karviné nastoupil vojenskou službu, kterou absolvoval u Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. V letech 1951–1954 byl ředitelem hudební školy v Petřvaldě. Od roku 1954 až do své smrti působil ve Státním divadle v Ostravě (dnes Národní divadlo moravskoslezské), nejprve jako korepetitor opery a později jako asistent dirigenta a sbormistr operního sboru.
Komponoval skladby prakticky všech žánrů – opery, balety, kantáty, orchestrální skladby a komorní hudbu. Psal i scénickou hudbu pro ostravská divadla. Vycházel z tvorby klasiků 20. století (Leoš Janáček, Igor Stravinskij, Béla Bartók a další), vytvořil si však svůj vlastní, osobitý styl.
Největšího úspěchu dosáhl skladbou Picassiáda, která v roce 1963 získala ve Spojených státech 1. cenu Kusevického nadace. Světovou popularitu pak získala v televizním baletním zpracování tanečního souboru Pavla Šmoka.
Dílo
Jevištní díla
Taškář, opera podle Tita Maria Plauta, 1955;
Lysistrata, opera podle Aristofana, 1957;
Učitel tance, balet, 1958;
Když tančí růže, opera, 1959;
Sokratova smrt, opera, 1961;
Cassandra, balet, 1962;
Idiot, balet podle románu Fjodora Michajloviče Dostojevského, 1962;
Jeptiška, opera, 1964;
A z celé duše miluji, opera, 1967;
Pták, balet, 1977;
Prométheus, balet, 1980;
Mít vlastní pokoj v rezidenci, opera na libreto Ladislava Slívy, 1982;
Opus Odysseus, opera – suita na libreto Miloslava Nekvasila, 1984.
Komorní skladby
Smyčcové kvartety č. 1 – 7, 1952–82;
Tři fragmenty pro bicí, klavír a ženský hlas, 1971;
Studie pro klavír a bicí nástroje, 1977;
Movemento pro hoboj a klavír, 1978;
Coloris imagination pro šest bicích nástrojů, 1979;
Žesťový kvintet, 1982;
Večery na Doškorově pro klavír, 1982.
Sonata dramatica pro violu a klavír
Tři dialogy pro violu a klavír
Orchestrální skladby
Slezská rapsódie, 1955;
Svita v barokním slohu pro smyčce, 1957;
Šachty, symfonický obraz, 1958;
Picassiáda, svita pro velký orchestr na Picassovy kresby k Ovidiovým Metamorfózám, 1958;
Koncert pro klavír a orchestr č. 1, 1959;
Koncert pro klavír a orchestr č. 2, 1961;
Concertino da camera pro housle, 1968;
Koncert pro fagot a orchestr, 1972;
Kontrasty pro velký orchestr, 1974;
Tembrofonie pro velký orchestr, 1979;
Reflexy pro velký orchestr, 1980;
Paraboly pro komorní smyčcový orchestr, 1982.
Vokální skladby
Poklady se otevírají, kantáta pro sóla, sbor a orchestr, 1959.
Zjevení svatého Jana, 1969.
Zpěv pro bas, klarinet, klavír a bicí, 1971.
Zpěvy milosti pro baryton, violu a klavír, 1973.
Český sen, komorní kantáta pro sóla a komorní soubor, 1973.
Zpěvy Sapfó pro ženský hlas a žesťové kvinteto, 1983.
