Jiří Melcelius (1624 Horšovský Týn, Čechy, České království – 31. března 1693 Praha, Čechy, České království) byl český barokní skladatel, hudebník a regenschori 2. poloviny 17. století. Jeho jméno bylo psáno též v mnoha německých nebo latinských variantách (Georg či Georgius Meltzelius, Möltzelius, Melzel, Mältzel, Möltzel, Meltzl, Melcl).
Život
V Čechách patřil ve své době k nejvýznamnějším skladatelům, jeho jméno i dílo však bylo postupem času zapomenuto, a to přesto, že jeho současníci a bezprostředně následující autoři o něm psali např.: „Velmi vynikal v umění harmonie, a v základech hudebních byl vynikající, virtuosní skladatel, bezpochyby první ve své době, takže dvorští kapelníci si velmi považovali jeho kanonických nešpor a mešní hudby. Toto jsou ve stručném souhrnu chvály tohoto nejenom skvělého hudebníka, ale také skvělého člena řádu a kněze.“
Jiří Melcelius se narodil roku 1624 v Horšovském Týně (něm. Bischofsteinitz). Byl členem premonstrátského řádu na Strahově. O jeho dětství a mládí není nic známo, o jeho teologické přípravě a následném vysvěcení nejsou žádné spolehlivé informace. Neví se ani, kde získal hudební vzdělání.
V letech 1663-1669 vedl Jiří Melcelius v kostele sv. Benedikta na Starém Městě pražském chrámovou hudbu. V čase jeho hudebního působení zde byly umístěny varhany a byly obstarány další nástroje a také skladby v moderním figurálním stylu. Pro zdejší chrámovou hudbu pravděpodobně také napsal většinu svých skladeb.
Po opuštění místa regenschoriho u sv. Benedikta působil Jiří Melcelius ve funkci kaplana v Toužimi, Žatci a Milevsku. Nejpozději roku 1680 žil už pravděpodobně opět ve svém klášteře na Strahově, kde také 31. března 1693 ve věku 69 let zemřel.
Dílo
Ve své době byl Jiří Melcelius počítán k nejlepším hudebníkům, proslul však také jako skladatel. Jeho skladby byly v jeho době považovány v Čechách za vzory svého žánru. Jsou psány většinou pro velké vokální a instrumentální obsazení, často používá kromě smyčců také obligátní trombóny a clariny. Jeho hudba je charakterizována bohatou harmonií a střídáním úseků komponovaných pomocí imitační techniky s homofonními částmi. Polyfonní části skladeb ukazují Melcelia jako skutečného mistra kontrapunktu.
Jméno Jiřího Melcelia je sice hojně zastoupeno v dobových inventářích, např. v Českém Krumlově, Tovačově, Oseku a Třebenicích, žádná jeho skladba se ale v místních archivech nedochovala. Jeho tvorba byla až do roku 1927 neznámá. Teprve ve zmíněném roce 1927 římskokatolický kněz, historik, archivář a knihovník kroměřížského zámku Antonín Breitenbacher při uspořádávání lichtenštejnské hudební sbírky nalezl mimo jiné také dvanáct Melceliových kompozic.
Veškerá dochovaná hudba Jiřího Melcelia je duchovního charakteru. Kromě jedné skladby uložené v benediktinském klášteře Kremsmünster v Rakousku (Missa canonica a 17) jsou všechny Melceliovy skladby dochovány v hudebním archivu na zámku Kroměříž v tzv. lichtenštejnské sbírce. Opisy jeho skladeb pořídil pro kapelu biskupa Karla Lichtenštejna-Kastelkorna její tehdejší kapelník Pavel Josef Vejvanovský. Jsou zde dochovány tyto skladby:
Missa S. Godefridi
Missa diversi toni a 16
Missa absque Nomine
Missa a 15 Variabilis
Missa con una Tromba
Missa Melcelii ab 8 Quid speramus
Missa a 15 Currens
Vesperae canonicae a 16
Vesperae canonicae minores de Beatissima Virgine Maria
Motetum de S. Martyre seu Confessore
Te Deum laudamus
Requiem Aeternam dona eis Domine
