Vincenc Maixner (17. března 1888 Vinohrady (u Prahy), Čechy, Rakousko-Uhersko – 25. května 1946, na cestě autem z Konopišťska do Prahy, Čechy, Československo) byl český dirigent a hudební skladatel.
Život
Studoval na gymnáziu v Praze, studium přerušil a vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval skladbu u Karla Steckera a v mistrovské škole u Vítězslava Nováka. V roce 1912 se stal korepetitorem a asistentem dirigenta Národního divadla v Praze a v roce 1918 řádným dirigentem opery.[3] Jeho repertoár byl široký. Nastudoval jak opery českých klasiků, tak největší díla světového repertoáru. Zejména se osvědčil jako interpret soudobých oper (Leoš Janáček, Richard Strauss). Již v roce 1915 na sebe upozornil hudbou k inscenaci Euripidovy tragédie Hippolytos. V roce 1920 pak zkomponoval hudbu pro jediné představení Régnierovy symbolické básně Muž a siréna, které připravil Klub sólistů Národního divadla. Vynikal rovněž jako pohotový doprovazeč i sólový klavírista.
Byl ženatý s manželkou Sylvou, rozenou Šebkovou.[4] V roce 1938 odešel do důchodu. Zemřel cestou z letoviska na Konopišťsku do Prahy 25. května 1946.
Jeho bratr, Antonín Maixner (1889–1917), byl vynikající houslista. Již v sedmnácti letech byl koncertním mistrem České filharmonie. Od roku 1911 byl koncertním mistrem orchestru Národního divadla. Zemřel však příliš mlád.
Dílo (výběr)
Hudebně dramatická díla
Penthesilea (opera, podle tragedie Heinricha von Kleista, 1913)
Princezna Lyoleja (melodram na slova Antonína Sovy)
Koncertní hudba
Klavírní sonáta c-moll
Písně a sbory
Hudba k činohrám
William Shakespeare: Coriolanus
Molière: Bařtipán (hráno také pod názvem Měšťák šlechticem – Le Bourgeois gentilhomme)
Henri de Régnier: Muž a siréna
Eurípidés: Hippolytos
