David Popper (18. června 1843 Praha, Čechy, Rakouské císařství – 7. srpna 1913 Baden u Vídně, Dolní Rakousy, Rakousko-Uhersko) byl český violoncellista a hudební skladatel.
Život
David Popper se narodil v Praze, do rodiny Ester Kischové a Angeluse Poppera, pražského vrchního židovského kantora Cikánovy synagogy. Studoval hru na violoncello na Pražské konzervatoři, kde byl žákem Julia Goltermanna. Zaujal již během studií svou mimořádnou technikou. Zdokonaloval se studiem metod houslové hry. Záhy se stal vyhledávaným sólistou. V roce 1872 se oženil s vynikající klavíristkou Sofií Menterovou a společně sklízeli úspěchy na koncertních cestách. Manželství však vydrželo pouze do roku 1886.
Vedle sólové dráhy byl Popper v letech 1868–1873 koncertním mistrem a sólistou Dvorní opery ve Vídni a od roku 1886 působil jako profesor na Hudební akademii v Budapešti. Za své mistrovství byl vyznamenán Řádem Františka Josefa.
Zemřel 7. srpna 1913 ve Vídni. Zpopelněn však byl v Drážďanech.
Jeho mladší bratr Wilhelm (1846–1915) hrál také na violoncello. Působil v orchestrech ve Vídni a v Londýně a jako pedagog v New Yorku.
Dílo
David Popper komponoval převážně pro svůj nástroj. Mimo jiné složil 4 koncerty pro violoncello a orchestr, 3 suity a řadu drobnějších přednesových skladeb. Zvláště pozoruhodné je Requiem pro 3 violoncella a orchestr.
Zanechal rovněž sbírku 40 violoncellových etud vysoké obtížnosti: Hohe Schule des Violoncellspiels.
