Karel Reiner (27. června 1910 Žatec, Čechy, Rakousko-Uhersko – 17. října 1979 Praha, Čechy, Československo) byl český hudební skladatel, klavírista a hudební publicista s židovskými kořeny.
Život
Otec skladatele, Josef Reiner (1872–1942) byl vrchní kantor v žatecké synagoze. Studoval zpěv na vídeňské Conservatorium der Gesellschaft der Musikfreunde. V Žatci také zpěv a klavír vyučoval. Syn tak již v dětství získal základní hudební vzdělání. Po maturitě na německém gymnáziu v Žatci studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vedle toho studoval hru na varhany na Německé hudební akademii, hudební teorii a skladbu u Aloise Háby a kompozici na mistrovské škole u Josefa Suka. Právnická studia dokončil v roce 1933. Pokračoval studiem hudební vědy na Filozofické fakultě Karlovy univerzity a dál se vzdělával v kurzu čtvrttónové a šestinotónové hudby na Pražské konzervatoři u Aloise Háby, s nímž velmi těsně spolupracoval jako interpret na čtvrttónové piano.
V letech 1934–1938 působil jako pianista a skladatel scénické hudby v divadle D 35-39 Emila Františka Buriana. Účastnil se také činnosti Levé fronty a hudební sekce Svazu dělnických divadelních ochotníků československých. Byl členem výboru Sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost a přispíval do odborných hudebních časopisů.
Po obsazení Československa Němci se musel kvůli nacistickým rasovým zákonům vzdát veřejné činnosti. V letech 1939–1943 pracoval jako redaktor Židovských listů v Židovské náboženské obci. Roku 1943 byl vězněn v Terezíně, kde se aktivně zapojil do kulturní činnosti jako klavírista i skladatel. Byl deportován do koncentračního tábora v Osvětimi, prošel i koncentračním táborem Kaufering. V závěru války se mu podařilo uniknout z pochodu smrti.
Po válce byl zaměstnán jako hudební referent novin Kulturní politika a Svobodné Československo . Byl jedním ze zakladatelů opery Divadla 5. května. V letech 1947–1949 byl tajemníkem Syndikátu českých skladatelů, v roce 1949 tajemníkem české sekce Svazu československých skladatelů. Potom byl obviněn z formalizmu a odeslán na roční tvůrčí dovolenou. Po roce 1951 působil v různých funkcích v rozmanitých kulturních institucích. Zároveň skládal tvorbu, která patřila k hlavnímu směřování masové písně 50. let. V letech 1964–1969 byl předsedou Českého hudebního fondu. V roce 1961 obdržel vyznamenání Za vynikající práci a roku 1967 byl jmenován zasloužilým umělcem.
Ve své tvorbě vycházel z netematického slohu a nauky o harmonii Aloise Háby. Nezanedbatelný je však i vliv Josefa Suka a E. F. Buriana. V poválečném období se jeho skladby formálně přibližují neoklasicismu. Po roce 1948 se také angažoval jako autor politické a masové písně a zkomponoval i řadu úprav lidových písní. Jeho skladatelské dílo je rozsáhlé. Napsal více než 280 menších i větších, převážně instrumentálních skladeb. Významnou část díla tvoří scénická hudba pro film, divadlo a rozhlas. Rovněž široká je i jeho činnost na poli hudební vědy a činnost publicistická. U některých děl publikovaných za okupace jeho jméno z rasových důvodů buď vůbec chybí, nebo ho svým jménem zaštítil Alois Hába.
Reinerovy písně z cyklu Květovaný kůň (na texty Reinerova kolegy, taktéž rasově pronásledovaného, Norberta Frýda pro děti ze židovských sirotčinců), divadelního představení Staročeská Esther (lidový text z 18. století připravovaný k realizaci Déčkem E. F. Buriana, ale nakonec premiérovaný v terezínském ghettu v režii Norberta Frýda) a jednu z předválečného minicyklu Tři písně milostné (Starodávná milá) ve svých úpravách nahrála skupina Květovaný kůň (Zuzana Hanzlová, Michal Hrubý, Petr Tichý, Jarda Svoboda) na album Ztracené písně (2016).
Dílo (výběr)
Klavírní skladby
9 veselých improvizací pro klavír (1928–29)
5 jazzových studií pro klavír (1929–30)
27 invencí pro klavír (1929–30)
Dvanáct. Suita pro klavír (1931)
1. sonáta pro klavír (1931)
Fantasie pro čtvrttónový klavír (1932)
2. sonáta pro klavír „Vítězství“ (1942)
3. sonáta pro klavír (1961)
Tři skladby pro klavír (1964–65)
Komorní skladby
1. sonáta pro housle a klavír (1930);
1. smyčcový kvartet (1931)
7 miniatur pro dechový kvintet (1931)
Suita pro sólové housle (1932)
Koncert pro nonet (1933)
Sonáta pro saxofon a klavír (1938)
2. smyčcový kvartet (1941)
Sonáta brevis pro violoncello a klavír (1946)
Sonatina ve čtvrttónovém systému pro trubku a pozoun (1946)
3. smyčcový kvartet (1947)
2 skladby pro lesní roh a klavír (1948)
4. smyčcový kvartet (1951)
4 skladby pro klarinet a klavír (1954–57)
Elegie a capriccio pro violoncello a klavír (1957)
Sonáta pro kontrabas a klavír (1957)
2. sonáta pro housle a klavír (1959)
Malá suita pro 9 dechových nástrojů (1960)
Dvě skladby pro hoboj a harfu (1962)
Čtyři kusy pro sólový klarinet in B (1963)
Tři preludia pro varhany (1963)
6 studií pro flétnu a klavír podle obrazu Františka Jiroudka (1964)
Trio pro flétnu, basklarinet a bicí nástroje (1964)
Suita pro harfu (1964)
Suita pro fagot a klavír (1965)
Klavírní trio (1965)
Hudba pro 4 klarinety (1966)
3 koncertantní skladby pro basklarinet a klavír (1966)
Črty pro klavírní kvartet (1966)
Dvě skladby pro altový saxofon a klavír à Sigurd M. Rascher (1967)
Koncertantní sonáta pro bicí nástroje (1967)
Tři koncertní etudy pro cimbál (1967)
Prolegomena pro smyčcový kvartet (1967)
Zkratky pro žesťový kvintet (1968)
Volné listy pro klarinet, violoncello a klavír (1969)
Dua. Pět virtuózních skladeb v rozsahu c1 – h2 pro dvoje klarinety, hoboje, flétny či trubky a jejich kombinace (1969)
Formule pro pozoun a klavír (1970)
Záznamy pro fagot sólo (1970)
Kresby. Komorní hudba pro klarinet, lesní roh a klavír (1970)
Sentence pro flétnu, housle, violu a violoncello (1970)
Tercety pro hoboj, klarinet a fagot (1971)
Dua pro 2 čtvrttónové klarinety (1971).
Hrátky pro dechový kvintet (1971–72)
Akrostichon a Allegro pro basklarinet a klavír (1972)
Růžový věnec drahokamů. 23 předeher, interpolací a doher pro varhany – hudba k recitaci (1972);
Náměty pro kytaru (1973)
Repliky. Trio pro flétnu, violu a harfu (1973)
Preambule. 2. nonet (1974)
Overtura ritmica per chitarra sola (1974)
Sloky pro violu a klavír (1975)
Portréty. Suita pro housle, violu a violoncello (1977)
Partita pro soubor Symposium musicum (1977)
Dialogy pro 2 flétny (1978)
Marginálie pro basklarinet (1979)
Panely. Sextet pro 2 trubky, lesní roh, 2 pozouny a tubu (1979)
Hovory pro baryton-saxofon a flétnu (1979)
Orchestrální skladby
Suita pro velký orchestr (1931)
Koncert pro klavír a orchestr v jedné větě (1932)
Předehra a tanec. Úprava 2 částí ze scénické hudby ke hře „Mistr Pleticha“ pro orchestr (1935)
Koncert pro housle a malý orchestr (1937)
Koncert pro violoncello a orchestr (1942)
Divertimento. Čtyři koncertantní skladby pro klarinet, harfu, smyčce a bicí nástroje (1947)
Koncertantní suita pro dechové a bicí nástroje (1947)
Zpěv z hor a Tanec pro lesní roh a orchestr (1949)
3 české tance pro orchestr (1949)
Jarní předehra pro orchestr (1950, revidováno 1959)
Sinfonia pro velký orchestr (1959)
Motýli tady nežijí. 6 obrázků pro symfonický orchestr (1960, z hudby ke stejnojmennému filmu)
Symfonická předehra pro velký orchestr (1963)
Koncert pro basklarinet, smyčce a bicí (1966)
Koncertantní suita pro symfonický orchestr (1967)
Concertino pro fagot, dechové a bicí nástroje (1969)
Promluvy pro komorní orchestr (1975)
Hudba pro smyčce (1976)
Diptych č. 2. Introdukce a Allegro pro symfonický orchestr (1976);
Diptych č. 1. Sostenuto rubato pro symfonický orchestr (1977);
Tři symfonické věty pro orchestr (1978)
Písně
Písně na slova Pavla Brandla pro zpěv a klavír (1931, český překlad Adolf Wenig)
Jsem víc, jsem míň, Hledá se muž (slova Josef Hora (1934)
Tři písně pro vyšší hlas a klavír na slova Antonína Sovy (1934);
Sedm říkánek pro dětský hlas a klavír na slova Jana Doliny ze sbírky „Holahej“ (1935)
5 písní na německá a česká slova Karla Hynka Máchy s doprovodem sólových houslí ve čtvrttónovém systému (1936)
Tři písně milostné pro zpěv a klavír
14 písní na Mathesiovy překlady čínských písní pro baryton a mezzosoprán s malým orchestrem (1936, 1946)
Sládek dětem. Dvojzpěvy pro vysoký a nízký ženský hlas s doprovodem klavíru ve čtvrttónovém systému na slova Josefa Václava Sládka (1946).
Abeceda. 27 jednohlasých říkanek s doprovodem klavíru na slova Miloše Holase (1947)
Rodná země. Cyklus komorních písní pro tenor a klavír na slova Viléma Závady (1956)
Písně na slova F. Th. Csokora pro nižší hlas a klavír (1967)
Ábrnky. Pět písní dětem pro nižší hlas a klavír na slova Ljuby Štíplové, Dagmar Hilarové, Jiřího Havla a Václava Čtvrtka (1968)
Tři psiny. Tři písničky dětem pro střední hlas a klavír na slova Jiřího Havla (1969)
Aus den „Zahmen Xenien“. 11 písní pro bas a flétnu na slova Johanna Wolfganga Goetha (1970)
Myší minibalady pro zpěv a klavír na slova Jiřího Havla (1972)
Lieder nach Reiner Kunze. 5 písní na slova Reinera Kunze (1975)
Sbory
6 dvouhlasých písní pro dětský sbor na slova Jana Doliny (1936)
Květovaný kůň. Básně, hry a rýmovačky pro sóla, dětský sbor, recitátora a klavír na slova Norberta Frýda (1942)
Tři pohádky pro ženský sbor podle Karla Jaromíra Erbena na slova Dalibora C. Vačkáře (1948)
Sloky osvobozeného člověka. Mužský sbor na slova Antonína Sovy (1956)
6 dvojzpěvů pro ženský sbor s doprovodem klavíru na slova Josefa Václava Sládka (1958)
Florian Geyer. Volné 4-8hlasé zpracování staré německé písně ze 16. století pro smíšený sbor s českým textem Františka Němce (1962)
Mírová. Madrigal pro smíšený sbor na slova Bertolda Brechta v překladu Ludvíka Kundery (1963);
Jevištní díla
Jednota. Pantomima na vlastní libreto na počest jednotné fronty u příležitosti zavraždění studenta Zahradníčka (1933, provedení zakázáno).
Zakletá píseň. Opera na slova Karla Josefa Beneše (1951)
O strašlivém drakovi, princezně a ševcovi. Naivní opera o 4 dějstvích na polskou loutkovou hru Marie Kownatské v českém přebásnění Kamila Bednáře (1972)
Máj. Hudba k voicebandové kompozici „Máje“ Karla Hynka Máchy v dramatizaci E. F. Buriana pro harfu a čtvrttónové harmonium ve čtvrttónovém systému (1935, divadlo D 36)
Filmová hudba
Odznak (1949, režie Ada Rys-Kavan)
Zima (1956, režie Hanuš Burger)
On partu nezradí (1957, režie Hanuš Burger)
Motýli tady nežijí (1958, režie Miro Bernat)
Sluneční laboratoř (1960, režie Miro Bernat)
Pohádka pro kočku. Scénická hudba k televizní úpravě pohádky Karla Čapka (1960)
Sklo (1961, režie Miro Bernat)
Ledové moře volá (1961, režie Hanuš Burger)
Dialogy s hvězdami (1964, režie Miro Bernat);
Otto Gutfreund (1966, režie František Lukáš, cena v kategorii dokumentárního filmu soutěže o nejlepší hudební dílo vytvořené pro film a televizi 1967)
Pomoc Florencii (1969, režie František Lukáš)
Harmonices Mundi (1971, režie Miro Bernat)
Dílo literární
Technika hry na čtvrttónovém klavíru (Klíč 3, 1932/33, s. 22–23)
Nový způsob notace ve dvanáctitónovém a čtvrttónovém (24 tónovém) systému (Klíč 3, 1932/33, s. 69–71)
Interpretace nethematické hudby(Klíč 4, 1933/34, s. 46–48)
Soudobá česká hudba (Československá vlastivěda VIII, Sfinx, B. Janda, Praha 1935)
O voice-bandu (Mladá kultura 1, 1935, č. 3–4, s. 34–35)
Moje zkušenosti při studiu čtvrttónové hudby (Velká opera 5. května I. List pro novou operu a jevištní tanec, 1947, č. 6, s. 136–139)
O voicebandu (Hudební věda 7, 1970, č. 1, s. 96–99)
