Eduard Spáčil (* 11. července 1950 Liberec, Čechy, Československo) je český klavírista, skladatel a učitel.
Eduard Spáčil vystudoval konzervatoř v Brně a Akademii múzických umění v Praze. V roce 1970 se zúčastnil Smetanovské klavírní soutěže v Hradci Králové, kde získal 2. cenu. Od roku 1973 do roku 1982 působil jako pedagog na konzervatoři v Plzni. V roce 1975 se svými spoluhráči založil soubor Baroque Jazz Quintet, se kterým odehrál přes 2000 koncertů v Evropě i na dalších kontinentech.
Během své kariéry se věnoval elektro akustické hudbě, působil v Experimentálním studiu v Plzeňském rozhlase, absolvoval studijní pobyty v Německu (Gera) a Švýcarsku (Basilej). Od roku 1990 do 2000 se věnoval hře na syntezátor a digitální klavír, přičemž vydal CD i notové sešity pro hru na těchto nástrojích.
Od září 2013 vyučuje hru na elektronické klávesové nástroje a další předměty související s elektronickou hudbou na konzervatoři v Plzni. Od roku 1998 je uměleckým vedoucím souboru Baroque Jazz Quartet.
Studium
Začátky
První kroky k hudbě a hře na klavír ovlivnili rodiče Blanka a Eduard Spáčilovi, kteří jej doma učili jak teorii, tak vedli jeho hudební projev.
V devíti letech vyhrál soutěž v okresním kole (obdoba soutěží MŠMT). V jedenácti letech začal chodit do hudební školy a asi za dva roky se rozhodlo, že by mohl nastoupit na konzervatoř a věnovat se studiu klavíru. Přípravkou na konzervatoř byla Spáčilovi hudební škola v Brně, kam pravidelně dojížděl ještě v době posledních dvou let povinné školní docházky. V Brně se vyučovala velmi důkladně hudební nauka, aby byli žáci dobře připraveni na konzervatoř i po teoretické stránce. V deváté třídě Eduard Spáčil úspěšně složil přijímací zkoušky a od září nastoupil na konzervatoř v Brně.
Konzervatoř V Brně
V prvním ročníku studoval klavír u profesora Josefa Kysely a od druhého ročníku začal studovat také kompozici. Kompozici studoval u profesora Bohuslava Řehoře. Velmi jej zaujaly moderní kompoziční směry 60. let minulého století. Spáčilovi se naskytla příležitost docházet společně se svými kolegy na brněnskou JAMU, kde byli vynikající skladatelé. Mezi ně patřil Alois Piňos a Miloslav Ištvan. Studium konzervatoře dokončil pod vedením Cyrila Klimeše.
Díky intenzivnímu cvičení a pečlivé práci s profesorem Klimešem a profesorkou pražské AMU Dagmar Baloghovou Eduard Spáčil ve čtvrtém ročníku (v březnu roku 1969) úspěšně prošel přijímacím řízením a byl přijat na AMU do Prahy.
AMU – hudební a taneční fakulta
Po nástupu na AMU se Eduard Spáčil začal setkávat s mnoha významnými osobnostmi hudebního života. Patřili mezi ně především profesoři, kteří v té době na AMU vyučovali. František Rauch (4. února 1910 – 23. září 1996), František Maxián (9. listopadu 1907 – 18. ledna 1971), Josef Páleníček (19. Července 1914 – 7. března 1991), Ivan Moravec (9. listopadu 1930 – 27. července 2015), Valentina Kameníková (20. prosince 1930 – 21. listopadu 1989), Dagmar Baloghová (13. prosince 1929). Všichni tito klavíristé patřili k české i světové interpretační špičce. Mnoho dalších zkušeností a vědomostí panu Spáčilovi přinesli také pedagogové s jiným hudebním zaměřením, než byla hra na klavír. Byli jimi např. cembalistka Zuzana Růžičková (14. ledna 1927 – 27. září 2017), u níž Eduard Spáčil studoval interpretaci barokní hudby, dále houslisté Václav Snítil (1. března 1928 – 19. července 2015), Alexandr Plocek (6. února 1944 – 14. února 2009), Ivan Štraus (13. února 1937), violoncellisté Karel Pravoslav Sádlo (5. září 1898 – 24. srpna 1971), Miloš Sádlo (13. dubna 1912 – 14. října 2003) a všichni pedagogové vyučující dechové nástroje nebo zpěv.
Během studií v Praze se věnoval výhradně klasické hudbě – hře na klavír a neměl dostatek času na to, aby komponoval. Proto se tehdy ze Spáčilova života tato činnost postupem času vytratila. Hře na klavír věnoval Eduard Spáčil mnoho času. Cvičil pět i více hodin denně a jeho vytrvalost a píle se brzy odrazila v samotném hudebním projevu.
V roce 1973 Eduard Spáčil absolvoval na AMU sólovým recitálem a koncertem s orchestrem FOK (koncert A-dur – F. Liszt).
Soutěže
V roce 1970 se zúčastnil Mezinárodní klavírní soutěže Bedřicha Smetany v Hradci Králové a ve druhém kole soutěže za své vystoupení získal po mnoho let nepřekonaný rekord 24,8 bodů z maximálních 25. Tehdy byl za svůj výkon oceněn 2. cenou soutěže. Zhruba za tři roky začala intenzivní příprava na další mezinárodní soutěž. Jednalo se o Mezinárodní soutěž P. I. Čajkovského, která se konala v Moskvě. Příprava na ni zabrala jeden rok práce. Soutěžní repertoár pro druhé kolo obsahoval cca. 80 minut hudby ze všech stylových období. Všichni účastníci soutěže měli za úkol si předem připravit dva koncerty s orchestrem. Klavírní koncert P. I. Čajkovského byl povinný a klavírní koncert Antonína Dvořáka si zvolil sám dle vlastní úvahy. Umístil se mezi prvními třiceti soutěžícími z celkového počtu 110 klavíristů.
Mezinárodní klavírní soutěž Bedřicha Smetany v Hradci Králové – 2. cena
Mezinárodní klavírní soutěž P. I. Čajkovského
Hudební kariéra
Spáčilovo klavírní trio
Během posledního roku studia AMU nastoupil Eduard Spáčil na konzervatoř v Plzni jako začínající pedagog. Po krátké době se zde spřátelil se svými kolegy, mezi nimiž byli také houslista František Drs a violoncellista Aleš Terš. František Drs byl v té době nejen vynikajícím houslistou, ale také koncertním mistrem orchestru Divadla J. K. Tyla v Plzni. Aleš Terš koncertoval jako sólista, ale známý byl především jako člen Sedláčkova kvarteta. Se Spáčilem si rozuměli jako lidé i jako hudebníci. Netrvalo dlouho a na popud Eduarda Spáčila spolu tito tři kolegové v roce 1977 založili hudební trio. Prvotní název tohoto uskupení byl Západočeské klavírní trio. Později jej členové přejmenovali na Spáčilovo klavírní trio. Komorní soubor byl zaměřen na čistě klasickou hudbu (př. W. A. Mozart, J. Haydn, J. Brahms, A. Dvořák aj.). Kromě toho začal pro trio skládat hudbu sám Eduard Spáčil. První věnovaná skladba se jmenovala Introdukce a rondo. Měla pětiminutové provedení a zajímavostí se stala skutečnost, že skladba vznikla za jedinou noc. Mezi další Spáčilova díla patřila skladba s názvem Toccaty pro housle, cello a klavír. Spáčil však nebyl jediným, kdo se rozhodl pro trio skládat. Další skladatelé, kteří přispěli svou tvorbou a rozhodli se napsat pro trio pár hudebních kousků, byli např. Pavel Kopecký a Reiner Denewitz. Světová premiéra skladby od Reinera Denewitze se konala v Čechách.
Členové komorního souboru byli velice aktivní a účastnili se interpretační soutěže komorních souborů v Kroměříži, kde získali čestné uznání. Kromě toho se účastnili také postgraduálního studia komorní hry na AMU v Praze. Koncertovali v různých koutech České republiky a převážně v západočeském regionu V roce 1980 jej opustil František Drs kvůli dirigentské činnosti a na jeho místo nastoupila profesorka plzeňské konzervatoře Radana Váňová. Zanedlouho však ze souboru odešla a na místo houslisty nastoupil Jiří Žilák.
Spáčilovo klavírní trio aktivně působilo necelých deset let. V polovině 80. let se pro vytížení všech členů souboru trio rozpadlo a ukončilo svou kariéru.
Baroque Jazz Quintet
v roce 1975 Eduard Spáčil společně s Jiřím Hlaváčem založili soubor s názvem Baroque Jazz Quintet. Barokní skladby, jazzová improvizace, pět členů. Eduard Spáčil jako klavírista, klarinetista Jiří Hlaváč, flétnista Štěpán Žilka a dva jazzoví hudebníci – bubeník Ivan Dominák a kontrabasista František Uhlíř. Pět vynikajících hudebníků a jeden významný instrumentální projekt. Tak vznikl Baroque Jazz Quintet (BJQ).
V tomto obsazení převažovali hráči klasické hudby nad jazzmany, proto se v úplných začátcích členové souboru soustředili zejména na barokní a klasickou hudbu v lehce swingové podobě s jazzovým doprovodem kontrabasu a bicích.
V 80. letech BJQ svůj repertoár rozšířil a začal se více orientovat na jazz. V té době se Eduard Spáčil intenzivně věnoval studiu jazzové harmonie, improvizace a jazzové interpretace. Získané dovednosti z této oblasti pak použil nejen v souboru BJQ, ale i ve spolupráci s jinými jazzovými hudebníky. Patřili mezi ně např. Emil Viklický (jazzový pianista), Jana Koubková (zpěvačka), Ted Curson (americký jazzový trumpetista) a další.
Pro BJQ byla 80. léta velmi úspěšná a produktivní. S dosavadními zkušenostmi všech členů souboru začali hráči BJQ společně vytvářet modernější projekty, v nichž stavěli jazzovou hudbu do popředí. Jako jazzový soubor koncertovali po Evropě a stali se známými po celém světě. „V těchto letech absolvoval Eduard Spáčil se svým souborem stovky koncertů po celém Československu. Jednalo se o výchovné koncerty pro mládež, protidrogové a protikuřácké projekty s doc. Jaroslavem Skálou, komorní koncerty KPH (Kruh přátel hudby) a účinkování na významných festivalech.“
Každý z členů souboru napsal pro BJQ alespoň jednu skladbu. Svoji přízeň si však našli i u dalších českých skladatelů, kteří se rozhodli napsat dílo a věnovat jej souboru (např. Alois Piňos, Karel Velebný, Alexej Fried, Jan Klusák a další).
Baroque Jazz Quartet
V roce 1998 se Jiří Hlaváč rozhodl BJQ opustit, aby se mohl věnovat i jiným aktivitám. Po jeho odchodu byl soubor přejmenován na Baroque Jazz Quartet. I v této sestavě zůstali členové souboru velice aktivní a vydali CD s novými skladbami a aranžmá. Soubor svoji činnost oficiálně neukončil, ale jejich poslední koncert se uskutečnil 6. dubna 2016 v Hradci Králové. Členové souboru zde vystoupili s Filharmonií Hradec Králové a společně zahráli skladby významných umělců (např. Claude Bolling, George Gershwin, Pat Metheny, Dave Brubeck). Kromě toho zde zazněly také autorské kompozice Eduarda Spáčila a Františka Uhlíře.
Trio ACTAEON
Eduard Spáčil stabilně spolupracuje s 1. klarinetistou České filharmonie Janem Brabcem a s členem Janáčkova kvarteta Janem Řezníčkem, který je zároveň profesorem brněnské JAMU. Vystupují spolu jako duo nebo trio.[6] Jako trio jsou známí pod názvem Trio ACTAEON. Soubor byl pojmenován po triu skladatele Kurta Antona Huebera, jehož skladby také interpretovali.
Pedagogická činnost
Konzervatoř Plzeň (1973–1982)
Eduard Spáčil se stal pedagogem již za dob svého studia na AMU. V roce 1973 nastoupil jako učitel na konzervatoř v Plzni. Nejprve vyučoval povinný klavír a příležitostně korepetoval, později se kromě toho věnoval také výuce hry na klavír v rámci hlavního oboru. Vzhledem k narůstajícímu počtu koncertů Baroque Jazz Quintet se musel rozhodnout mezi konzervatoří a „kapelou“. Zvolil uměleckou dráhu. Mezi jeho významné žáky patří například jazzový klavírista a skladatel pohádkové hudby Zdeněk Zdeněk.
Konzervatoř Plzeň (2013–současnost)
„Otázky, zda učit klávesy na konzervatoři nebo ne, mne provázely od poloviny devadesátých let, kdy jsem býval pravidelně v porotách těchto soutěží.“
Během soutěží hry na elektronické klávesové nástroje (EKN) a souvisejících seminářů se Spáčilovi začal v hlavě rýsovat komplex vzdělání na středoškolské úrovni v tomto oboru. Vznikla myšlenka, že vzdělání by nezahrnovalo pouhou hru na klávesy, ale vše, co s tím souvisí. Tedy hra na různé typy elektronických klávesových nástrojů (Yamaha, Mox, Roland atd.), programování, propojení klávesových nástrojů s počítačem, úprava zvuku a tvorba komplexní nahrávky v počítači (tzn. tvorba elektronické či elektroakustické hudby).[8] S touto myšlenkou se Eduard Spáčil rozhodl předávat své dosud získané zkušenosti v této oblasti dalším generacím na konzervatoři v Plzni. Tým profesorů plzeňské konzervatoře (Pavel Samiec, Tomáš Kuhn, Jiří Bezděk a další) tedy zpracoval učební osnovy a s velkou pomocí pana ředitele Brejchy v roce 2013 na plzeňské konzervatoři započal výuku elektronických klávesových nástrojů jako hlavní obor. Tím se stala plzeňská konzervatoř jedinou konzervatoří v České republice, kde probíhá aktivní výuka tohoto oboru.
Smyslem studia tohoto oboru na konzervatoři je tedy nejen výchova kvalifikovaných učitelů pro základní umělecké školy, ale i příprava na toto náročné vysokoškolské studium na AMU.
Studiem EKN není pouze hra na zmíněné typy hudebních nástrojů, ale také propojení těchto nástrojů s počítačem a tvorba složitějších aranží, hudebních podkladů či kvalitních zvukových nahrávek a jejich úprava. Absolvent oboru by ale kromě toho měl mít přehled i v teoretické a historické oblasti hudby.
Eduard Spáčil učí na konzervatoři kromě elektronických klávesových nástrojů ještě další předměty spojené s elektronickou hudbou. Patří mezi ně historie EKN, metodika EKN a zvukové syntézy v praxi. Je zde také učitelem povinného klavíru a jazzové improvizace.
Obor EKN se během krátké doby velmi rychle rozšířil do mnoha uměleckých škol. Na to konto se začaly každým rokem pravidelně konat soutěže, kde mezi porotci sedí také pan Spáčil.
Zrod oboru a výuky hry na EKN (elektronické klávesové nástroje) na konzervatoři
První soutěž EKN (elektronických klávesových nástrojů) v České republice se konala v roce 1996 pod názvem Lhenické klávesy. Soutěž byla pořádána Janem Markovcem ve městě Lhenice s myšlenkou, aby se žáci klávesového oboru mohli prezentovat. Tato akce měla ohromný úspěch a od té doby se tradovala po celých devět let. Desátý ročník se konal až po desetileté pauze v obměněné podobě pod názvem Klávesfest, který se traduje dodnes. Další soutěže elektronických klávesových nástrojů se konaly například v Karviné, kam byl Eduard Spáčil zván též jako porotce. Zde se kromě soutěží pořádaly také metodické semináře pro učitele EKN. V roce 2012 jej vedl Eduard Spáčil. Během semináře došlo opět na otázku, zda učit tento obor na konzervatoři či ne. „Jako vždy jsem ji „smetl“ ze stolu slovy – co by se tam učilo a kdo by to učil.“
Další seminář vedl jeden ze zahraničních propagátorů hudebních nástrojů společnosti YAMAHA. Zabýval se myšlenkou, zda učit obor EKN na středoškolské úrovni. V této souvislosti uvedl hned několik příkladů, kde se tento obor v Evropě na takové úrovni již učí. Patří mezi ně například Amsterodam, Londýn, Boston – Berklee. V tomto případě se jedná o přípravu na následné vysokoškolské studium. S dosavadními zkušenostmi v této oblasti není divu, že vedoucí semináře během svého výkladu překvapeně kladl otázku, proč se v České republice učí klávesy pouze na základních uměleckých školách. Jeho slova přiměla Eduarda Spáčila k tomu, aby se nad celou otázkou znovu zamyslel.
Základní umělecká škola Zbiroh (2009–2018)
Základní umělecká škola Třemošná (2009–současnost)
Orchestr ESO
Na podzim roku 2009 vznikl na základní umělecké škole ve Zbirohu z iniciativy paní ředitelky Kateřiny Egermaierové orchestr ESO. V tomto roce zde začal vyučovat Eduard Spáčil, který se vedení orchestru ujal. V hudebním programu Sibelius rozepisoval jednoduchá aranžmá pro jednotlivé nástroje a tvořil tak partitury známých i vlastních skladeb. Již v prosinci tohoto roku se orchestr dočkal svého prvního vystoupení před publikem na slavnostním koncertě ZUŠ Zbiroh. Dále se pak prezentoval v květnu roku 2010 na hudebním festivalu Vačkářův Zbiroh a téhož roku na podzim se účastnil společného koncertu s orchestrem TREMOLO. Orchestr ESO se brzy od jeho založení, kromě akcí zbirožského regionu, představil také na Mezinárodním veletrhu cestovního ruchu v Plzni. Aranžmá skladeb, které měl orchestr v repertoáru, vycházelo z hráčských možností mladých žáků základní umělecké školy Zbiroh. Mezi členy orchestru byli kromě žáků také učitelé ZUŠ Zbiroh. Repertoár byl zaměřen na různé žánry od klasiky až k jazzu. Orchestr vedl spolupráci se sborem ZUŠ Zbiroh (Mgr. Miriam Sudková Srncová, Ph.D.) a tanečním oddělením pod vedením Jeny Janovské.
Orchestr TREMOLO
Orchestr byl založen v únoru roku 2004 Daliborem Bártou. První iniciativa k založení TREMOLA vznikla z myšlenky spojit všechny vyučované nástroje na základní umělecké škole v Třemošné do jednoho tělesa, aby se žáci naučili kolektivní souhře a též prezentovali školu i město Třemošná. Členy orchestru jsou nejenom žáci základní umělecké školy, ale také její pedagogové. V repertoáru TREMOLA jsou zařazeny převážně muzikálové a filmové melodie. Kromě toho však vystupují i se swingovou hudbou. Díky tvrdé práci Dalibora Bárty a členů orchestru se dnes TREMOLO považuje za nejlepší orchestr v České republice. Dostal již řadu ocenění a natočil několik CD.
Diskografie
Autorská činnost
Skladby
Název obsazení durata rok vzniku žánr
Introdukce a Rondo housle, violoncello, klavír 5´ 1980 K
3 Burlesky hoboj, klarinet, fagot 8´ 1980 K
Palmstroem zpěv (alt) a nonet 8:30 1980 K
Preludium a fuga trubka, lesní roh, pozoun 6´ 1980 K
2 kontrastní studie klavír, kontrabas, bicí 9´ 1980 K
Malá suita klavír 5´ 1980 K
Ellingtonia hoboj, klarinet, klavír, kontrabas, bicí 9´ 1981 J
Quartettino di Pilsen flétna, klarinet, fagot, klavír 9´ 1981 K
Concertino piccolo klavír+ smyčc. kvartet 18´ 1982 K
Toccata violoncello sólo 4´ 1982 K
Toccata klavír 4´ 1982 K
Toccata hoboj sólo 4´ 1983 K
Toccata housle sólo 4´ 1983 K
Toccaty housle, violoncello, klavír 23´ 1983 K
Medvědí bajky kontrabas, klavír 8´ 1983 K
Hledání světla varhany (syntetizér) 8:30 1983 EA
Jak se tváří pohoda jazz. soubor 23´ 1983 J
Mysteria klavír 10´ 1984 K
Pocta barbarům jazz. soubor 18´ 1983 K
Dg. 304 – suita z baletní hudby syntetizéry 15´ 1984 EA
Koncertantní suita saxofon a orchestr 15´ 1984 K
Mysteria klavír 10´ 1984 K
Pastelové nálady jazz. soubor 15´ 1984 J
Varující trosky syntetizér 9´ 1984 EA
Hrátka s BJQ jazz. soubor 10´ 1984 J
Concertino klavír, big-band 13´ 1985 J
Medvědí namlouvání lesní roh, syntetizér 7´ 1985 EA
Kubánské obrázky jazz. soubor 23´ 1985 J
Krok k extázi trubka, marimba + EA základ 10´ 1985 EA
Slza jako kapka Bejaulis jazz. soubor 4´ 1985 J
Jen ona nikde jazz. soubor 5´ 1985 J
Sólo pro R8 EA hudba 8´ 1986 EA
Komorní suita 1 jazz. soubor 20´ 1986 J
Ritornely 3 saxy a EA základ 10:30 1986 EA
Sonáta violoncello a klavír 13´ 1986 K
Grotesky flétna a kytara 9´ 1986 K
Aproximace 2 jazzový soubor a smyčce 14´ 1986 K
Blues a Toccata brass band 10´ 1986 K
Komorní suita 2 jazz. soubor 18´ 1987 J
Expres orchestr 5´ 1987 K
Hry klavír + EA základ 15´ 1987 EA
Poéma EA hudba 8´ 1987 EA
Ostrov nesplnitelných přání lesní roh, syntetizér 10´ 1987 EA
Setkání s PBB big-band 5´ 1987 J
Hudebník ze Saint-Mery EA hudba 13´ 1987 EA
Hudba pro Plzeň EA hudba 13´ 1989 EA
Obrázky z Nového světa viola, klavír 9´ 2007 K
K = klasická hudba
J = jazz
EA = Elektronická Hudba
Vydavatelská činnost – EDY'S SCORE
EDY'S SCORE
Osobnosti v životě Eduarda Spáčila
Na počátku devadesátých let se Eduard Spáčil díky svému známému zkontaktoval s rakouským skladatelem Kurtem Antonem Hueberem, který po něm žádal přepis jeho opery do počítače. Z finančních důvodů však z tohoto projektu sešlo. Brzy poté dostal pan Hueber od Spáčila nabídku na provedení některých z jeho skladeb v České republice. Hueber souhlasil a v roce 1994 se uskutečnil koncert, na němž Eduard Spáčil provedl Hueberovu klavírní sonátu. Vystoupení proběhlo v sále Umělecké besedy, kde dříve sídlil Český hudební fond. Na tuto událost se dostavil osobně sám autor a Spáčil sklidil velký úspěch. Hueber byl s jeho výkonem spokojen a při té příležitosti mu nabídl spolupráci. V dalších letech provedl Eduard Spáčil ještě několik set skladeb rakouských i jiných skladatelů.
Spolupráce s panem Hueberem přinesla Spáčilovi nové příležitosti a další umělecké zkušenosti. Poznal díky němu sopranistku Lindu Healy-Steck, s níž brzy poté začal koncertovat. Jejich repertoár byl sestaven z písní a koloraturních árií. Kromě Lindy Healy-Steck se Spáčil seznámil také s violoncellistkou Louise Paterson. Spolu tvořili duo a někdy vystupovali i jako trio s klarinetem (Robert Beverly, Ludmila Peterková, Jan Brabec) či s flétnou (Kaspar Zehnder). Koncertovali po Evropě (Rakousko, Německo, Švýcarsko, Skotsko) a několik koncertů absolvovali i v Čechách.
V roce 1982 Spáčil intenzivně spolupracoval se zpěvačkou Janou Koubkovou, kdy společně po večerech koncertovali v jazzové vinárně na Zvíkovském podhradí. Tato zkušenost Spáčila velmi obohatila v oblasti jazzové interpretace. O deset let později začal Spáčil koncertovat s jazzovou zpěvačkou Vlaďkou Bauerovou. Jejich spolupráce trvala čtyři roky. V roce 1995 začal Eduard Spáčil jezdit do Kostelce nad Černými lesy na interpretační kurzy, kde na požádání pořadatelů působil až do roku 2002 jako korepetitor. Nejprve doprovázel klarinety a později i flétny. Díky této zkušenosti se seznámil s vynikajícím švýcarským flétnistou a dirigentem Kasparem Zehnderem. Rozhodli se pro spolupráci a provedli spolu mnoho soudobých rakouských skladeb i díla klasického flétnového repertoáru (např. Bohuslav Martinů, Carl Reinecke, Johann Nepomuk Hummel aj.) na koncertech v Čechách i v cizině. V roce 2006 pozval Zehnder Spáčila jako sólistu Dvořákova klavírního koncertu do rumunského města Sibia, kde byl v té době šéfdirigentem tamní filharmonie.
Eduard Spáčil spolupracoval s mnoha zahraničními umělci, ale především se jeho spolupráce týkala umělců českých. Jedná se např. o klarinetistku Ludmilu Peterkovou, Moravské kvarteto, Janáčkovo kvarteto aj. Kromě toho Spáčil několik let spolupracoval také s Pražskou komorní filharmonií, jejímž dirigentem byl v té době Jiří Bělohlávek. Společně koncertovali v Čechách i v dalších zemích (Francie, Španělsko, Rakousko, Itálie). Nabídku ke spolupráci dostal Eduard Spáčil také od agentury FOK. Ta ho žádala o vystoupení v cyklu koncertů Světová klavírní tvorba. Spáčil tento cyklus znal a od dob svých studií jej zaujatě sledoval zvláště kvůli klavírním mistrům, kteří zde účinkovali a byli mu velkou inspirací. Nabídku přijal a v roce 2000 v sále pražského Rudolfina Spáčil odehrál Lizstovu koncertní etudu, Bachův Italský koncert a Beethovenovu Sonátu C dur op. 53. Na závěr vystoupil se svým souborem Barock Jazz Kvartet a koncert zakončili skladbami jazzových umělců (Dave Brubeck, George Gershwin aj.).
V roce 2015 se Spáčilovi naskytla příležitost zahrát si společně s pražským orchestrem a zahraničními zpěváky světové hity rockové hudby v prostorách plzeňské Synagogy a rok poté i v pražské Lucerně a v ostravském Gongu. Jejich repertoár zahrnoval písně kapel Nazareth, Uriah Heep a dalších.
Soukromý život
Od roku 1971 žije se svou manželkou Márií (* 5. 8. 1950), nejdříve na studenské koleji v Praze a od roku 1975 v Litohlavech.
Eduard Spáčil
