František Slavíček (16. března 1807 Karasín (dnes část města Bystřice nad Pernštejnem v okrese Žďár nad Sázavou), Morava, Rakouské císařství – 3. května 1881 Olešnice nebo Velká Bíteš, Morava, Rakousko-Uhersko) byl moravský obrozenecký hudební skladatel, spisovatel, kantor a divadelník.
Život
František Slavíček se narodil v roce 1807 v myslivně na horním okraji vesnice Karasín (nejvýše položená obec na Bystřicku). Skládal církevní (chrámovou) hudbu - skladby všeho druhu a čtyřzpěvy. Vydal „Rozprávky“ a knihu o hudbě – „Fundament“ (pojednání o elementární hudební teorii určené pro „Maršového Frantíka“ („Maršova Frantíka“), pozdějšího ředitele vzdělávacího spolku Vesna Františka Mareše v Brně). Jako učitel působil na moravském Horácku - v letech 1840 až 1873 v Olešnici. V Olešnici organizoval ochotnická divadelní představení a nacvičil tam i vlastní vánoční mši „Andělé a pastýři“.
František Slavíček
