Josef Stanislav (22. ledna 1897 Hamburk, Německá říše – 5. srpna 1971 Praha, Čechy, Československo) byl český klavírista, hudební skladatel a publicista.
Život
Byl synem českého hudebníka Viléma Stanislava, který byl členem několika operních orchestrů v Evropě. Za jeho pobytu v Hamburku se mu narodil syn Josef. Rodina se vrátila do Prahy a syn absolvoval reálku v Praze. Od dětství se věnoval hudbě. Na Pražské konzervatoři studoval hru na klavír u Adolfa Mikeše, Romana Veselého a Karla Hoffmeistra, skladbu u Jaroslava Jeremiáše, J. B. Foerstra a mistrovskou školu u Vítězslava Nováka. Vedle toho navštěvoval i přednášky Zdeňka Nejedlého z hudební vědy.
Po ukončení školního vzdělání se věnoval sólové kariéře klavíristy a kompozici. Vedle toho byl nadšeným organizátorem. Založil spolek mladých hudebníků Nezávislí, který se stal i základním kamenem pozdějšího širšího hudebního sdružení Přítomnost. Z vědeckých pracovníků a hudebníků vytvořil Spolek vědomé spolupráce a pracoval i v celé řadě odborových sdružení. Byl sbormistrem pražského Hlaholu, Lukese a několika dělnických pěveckých spolků. V roce 1931 vstoupil do Komunistické strany a aktivně se podílel na její činnosti. V dělnickém hnutí pracoval pod trampskou přezdívkou Kerry Boy (čti Karel Boj). Byl členem Svazu divadelních dělnických ochotníků. Účastnil se letních táborů Jednoty nemajetných a pokrokových studentů.
Za německé okupace se podílel na založení pedagogické sekce Unie českých hudebníků a v jejím rámci vybudoval hudební školu. Zároveň pracoval jako člen ilegální skupiny KSČ a ke konci okupace byl zvolen předsedou Revolučního národního výboru na Spořilově.
Ihned po válce začal pracovat ve vrcholných orgánech Revolučního odborového hnutí. Významnou úlohu sehrál i v komunistickém puči v únoru roku 1948. Stal se předsedou Akčního výboru Národní fronty Pěvecké obce české a Filharmonické jednoty a nemalou měrou se podílel na perzekuci komunistickému režimu nepohodlných hudebníků. V témže roce se stal profesorem na Akademii múzických umění v Praze pro obor lidové tvořivosti a později i ředitelem Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd. Významně se rovněž podílel na přetvoření Svazu československých skladatelů na vrcholný ideový orgán ovládající všechny složky hudebního života v tehdejším Československu.
Svůj bezesporu mimořádný talent dal zcela do služeb komunistického režimu. Po roce 1948 komponoval převážně masové písně, politicky laděné kantáty a sbory a dokonce i komorní a symfonické skladby nesly alespoň politicky laděné tituly. Za tyto zásluhy se stal v roce 1951 laureátem státní ceny a v roce 1957 byl vyznamenán Řádem práce.
Dílo (výběr)
Klavírní skladby
Sonáta E-dur (1921)
Sonáta e-moll (1929)
Sonáta „To jsou vaši bratři“ (1944)
Komorní hudba
Sonáta pro housle a klavír (1933)
Sonáta pro violu a klavír (1920)
Lyrické trio pro klavír, housle a baryton (1927)
Jazzová suita pro 8 nástrojů (1931)
Smyčcový kvartet C-dur (1935)
Orchestrální skladby
Symfonické vypravování
Rudoarmějská symfonie G-dur (1942)
Kantáty
Píseň o Granadě (1936)
Pochod úrody (1949)
Matka země (1951)
Stalin bohatýr (1952)
Pantomimy
Pařížská komuna (1932)
Hlasy nad tajgou (1933)
Turksib (1933)
Písně a sbory
Písně vítězství a práce (1937)
Píseň jednotných odborů
Píseň uhelných brigád
Gottwaldova Ostrava
Bubny míru (1951)
S presidentem Gottwaldem (1951)
Nejdražší jméno Stalin (1951)
Se zpěvem a smíchem (1951)
Zpátky ni krok (1952)
Josef Stanislav
