Otakar Šín

 Otakar Šín (23. dubna 1881 Rokytno u Nového Města na Moravě, Morava, Rakousko-Uhersko – 21. ledna 1943 Praha, Čechy, Protektorát Čechy a Morava) byl český hudební skladatel, teoretik a pedagog.

Život

Otec skladatele byl hostinský, nejprve v Rokytně a později ve Fryšavě. První hudební vzdělání dal Otakarovi bývalý šlechtický vychovatel a lesník František Dušek. Od pěti let jej učil hrát na housle a o rok později i na klavír. Otec však nevěřil v synovo nadání a přihlásil jej na Vyšší průmyslovou školu v Brně, kde Otakar ve druhém ročníku beznadějně propadl. Začal se tedy učit v Novém Městě na Moravě sládkem. Po vyučení se stal sládkem v pivovaře v Maffersdorfu u Liberce (dnes Vratislavice nad Nisou). V pivovaře založil kapelu, se kterou měl velký úspěch.

Ještě během svého zaměstnání v pivovaře se nechal zapsat do prvního ročníku Pražské konzervatoře. Studoval varhanní a kompoziční oddělení, kde jeho učiteli byli Josef Klička a Karel Stecker. Dál ještě pokračoval v mistrovské škole klavírní u Josefa Jiránka a ze hry na klavír složil v roce 1911 státní zkoušku. Vyučoval soukromě hru na klavír a harmonii a stal se sbormistrem pěveckého spolku „Škroup“. Oženil se s Libuší Ichovou a v roce 1919 se stal na konzervatoři výpomocným učitelem teoretických předmětů. O rok později již byl na témže ústavu jmenován definitivním profesorem.

Jeho skladatelské dílo vychází z hudby Vítězslava Nováka a Josefa Suka. Studium partitur těchto mistrů jej přivedlo k teoretickým problémům harmonie v hudbě 20. století. Vydal několik teoretických spisů, ve kterých zveřejnil významné teoretické objevy.

Za své teoretické i hudební dílo byl v roce 1928 zvolen řádným členem České akademie věd a umění a získal dvakrát Státní cenu (1930 a 1937). Zemřel v Praze 21. ledna 1943. Pochován je na fryšavském hřbitově.

Dílo

Klavírní skladby

    Intimní nálady op. 5 (1911)
    Jarní písně op. 6 (1916)
    Písničky a tanečky op. 8 (1922)
    Od jitra do soumraku op. 9a (1921)
    Na prázdninách op. 9b (1924)
    Zpěvem a tancem (1934)

Komorní hudba

    Smyčcový kvartet a-moll op. 7 (1926)
    Smyčcový kvartet B-dur op. 10 (1928)
    Sonáta pro violoncello a klavír op. 11 (1934)
    Malá suita pro housle a klavír op. 13 (1937)

Orchestrální skladby

    Tilottáma op. 1 (symfonická báseň podle Julia Zeyera, 1908)
    Král Menkera op. 2 (symfonická báseň podle Julia Zeyera, 1909)
    Rozhlasová předehra op. 14 (1936)
    České tance (také v úpravě pro noneto, 1939)

Vokální skladby

    Dva mužské sbory op. 3 (1910)
    Písně pro soprán a klavír op. 4 (1909)
    Píseň ženy op. 15 (1936)
    Úpravy lidových písní pro ženský resp. dětský sbor.

Teoretické spisy

    Nauka o harmonii na základě melodie a rytmu (2 díly, 1922)
    Úplná nauka o harmonii na základě melodie a rytmu (1933)
    Nauka o kontrapunktu, imitaci a fuze (1936)
    Všeobecná nauka o hudbě (1949)
    Četné studie v časopisech a vědeckých sbornících.