PhDr. Václav Jan Sýkora, Csc. (10. října 1918 Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko – 21. února 1974 Praha, Čechy, Československo) byl český klavírista, cembalista, muzikolog, hudební publicista, skladatel a pedagog.
Vzdělání
Po studiu na Konzervatoři v Praze (kompozice u R. Karla) a na Mistrovské škole konzervatoře u klavíristy Jana Heřmana absolvoval studia muzikologie a historie na katedrách hudební vědy a historie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Soukromý život
Měl manželku Věru Sýkorovou (1921–1988) a děti Václava Martina Sýkoru (1946) a Vítězslava Sýkoru (1955).
Hudební činnost
Interpret
Jako cembalista a klavírista spolupracoval s celou řadou orchestrů a souborů, z nichž nejvýznamnější byla spolupráce s Pražským komorním orchestrem, který spoluzakládal a se kterým v 50. letech absolvoval velký zájezd do většiny zemí jižní Ameriky, dále pak se souborem Pro arte antiqua, Akademickými komorními sólisty, Českou filharmonií, ale třeba i s nizozemským klavíristou Alexem van Amerongenem. Těžiště ale bylo v sólové interpretaci, kdy koncertoval na mnoha místech Československa, v NDR, SRN, Nizozemí, Švýcarsku, Rakousku, Itálii, Belgii, Dánsku, Švédsku, Rumunsku a Polsku. Několikrát byl hostem vysílání Československé televize, pravidelně spolupracoval s Československým rozhlasem a vydal řadu alb u firmy Supraphon a Panton. Natáčel pro rozhlasové stanice v Nizozemí, Švýcarsku a Jugoslávii.
Muzikolog a hudební publicista
Jeho muzikologický zájem ho zavedl k výzkumu díla našich předromantických skladatelů - J. A. Bendy, J. L. Dusíka, J. V. H. Voříška, A. Rejchy a dalších, kdy znovu objevoval jejich díla a vydával je nově v dnes mezinárodně vysoce ceněných edicích. Jeho odborná publikační činnost sahala od mnoha článků v odborných domácích i zahraničních periodikách až po významné knižní publikace, ve kterých se soustředil na život a dílo Františka Xavera Duška, Roberta Schumanna nebo na fenomén hudební improvizace či hudby severských národů. Jeho stěžejním díle jsou Dějiny klavírního umění.
Jako hudební publicista pracoval pro Českou filharmonii, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, jeho texty se objevovaly na obalech Supraphonu a Pantonu, připravil řadu projektů pro Československý rozhlas a pro tehdejší Divadlo hudby. Byl opakovaně zván k přednáškám na univerzitách v Berlíně, Varšavě, Utrechtu, Lublani, Uppsale a Kodani.
Pedagog
Široký rozhled, dokonalé znalosti a zkušenosti uplatnil i ve své pedagogické činnosti. Od roku 1946 až do své smrti působil na pražské konzervatoři, kde vyučoval předměty klavír, cembalo, dějiny hudby a hudební improvizaci. Mezi jeho úspěšné žáky patřil třeba cembalista a varhaník Jaroslav Tůma nebo skladatel Petr Hapka.
Skladatel
Od úspěšné sborové tvorby se postupně soustředil na komorní tvorbu, a to především na skladby pro sólový klavír, fagot a klavír, flétnu a klavír.
Dílo
Interpretační nahrávky
Spanish Music for Harpsichord, Supraphon 1973
Portuguese Music for Harpsichord, Supraphon 1967
Jan Ladislav Dusík, Piano for four Hands, Supraphon 1970
Cembalo ve staré a nové české hudbě, Panton 1972
Recital de cembalo, Discophon 1974
Portugalské sonety, Supraphon 1975
Notové editorské projekty
Čeští klasikové, Praha 1954
Benda, J. A.: Sonate, Praha 1956
Benda, J. A: Sonatine, Praha 1958
Klavírní skladby starého Španělska a Portugalska, Praha 1967
Staré hanácké tance ze 17. století, Praha 1973
Ptačí motivy v hudbě starých mistrů, Praha 1975
Voříšek, J. V. H: XII rapsodies pour le pianoforte, Praha 1978
Dusík, J. L.: Sonate, Praha 1983, 1984, 1998
Rejcha, A.: 36 fug pro klavír, Praha 1959, 2012 (reedice)
Knižní publikace
Národní umělec Jan Heřman, Praha 1956
František Xaver Dušek, Praha 1958
Improvizace včera a dnes, Praha 1966
Robert Schumann, Praha 1967
Dějiny klavírního umění, Praha 1973
Hudba evropského severu, Praha 1975
Vlastní skladby
Polky, Státní hudební vydavatelství, Praha 1961
Pět klavírních etud, Supraphon, Praha 1968
Dvě dumky pro fagot a klavír, Panton, Praha 1971