Jaroslav Václav Vacek (27. března 1865 Jindřichův Hradec, Čechy, Rakouské císařství – 19. června 1935 Teplá, Čechy, Československo), zvaný také „Milenov“, byl český kněz, hudební skladatel a spisovatel.
Život
Otec skladatele byl varhaník, ředitel kůru a bývalý vojenský kapelník František Karel Vacek. U něho získal hudební základy, ale otec brzy zemřel. Dalšího hudebního vzdělávání se ujal bývalý dvorní rada z Hierschů, který žil v Jindřichově Hradci na odpočinku a byl výborný houslista.
Po maturitě na gymnáziu vstoupil do řádu premonstrátů v klášteře v Teplé. Studoval teologii, nejprve v Teplé a studia dokončil v Innsbrucku, kde byl také 6. srpna 1888 vysvěcen na kněze. Stal se katechetou na gymnáziu v Doupově a varhaníkem tepelského kláštera. V roce 1900 byl povolán zcela do kláštera a jmenován kantorem, učitelem sborového zpěvu a druhým knihovníkem. V té době dal tamější opat Dr. Gilbert Helmer postavit novou budovu knihovny a Vacek byl pověřen nejen stěhováním, ale novou úplnou katalogizací knihovny a uspořádáním hudebního archivu. Při té příležitosti objevil vzácné rukopisy z 15. století, Husův výklad Otčenáše a neznámé vánoční písně českého humanisty 16. století Petra Codicilla. V této funkci setrval po více než 30 let, až do roku 1933, kdy se knihovnictví i řízení chrámového zpěvu ze zdravotních důvodů vzdal. Vzácné sbírky i knihovna byly v roce 1950 zásahem komunistické moci v rámci Akce K dílem rozptýleny a dílem zcela zničeny.
Ve skladbě byl Vacek samouk, nicméně vlastní pílí dosáhl pozoruhodných výsledků. Své první skladby vydal vlastním nákladem, později však vycházely v přílohách časopisů Česká hudba, Zlatá Praha a Cyril. Řada prací zůstala v rukopise. Kromě skladatelské činnosti byl činný i literárně. Publikoval životopisné studie českých i světových hudebníků a výsledky své badatelské činnosti v tepelském klášteře. Písemná pozůstalost skladatele je uložena v Památníku národního písemnictví v Praze, v Archivu města Plzně a ve Státním okresním archivu v Jindřichově Hradci.
Jeho práce se dočkala řady ocenění. Roku 1904 byl vyznamenán rytířským křížem bulharského řádu pro civilní zásluhy. V roce 1922 byl jmenován arcibiskupským notářem a roku 1925 čestným členem pěvecké jednoty „Čech” v Plzni. V témže roce byl vyznamenán diplomem uznání díku „Národní jednoty severočeské” za obětavou a účinnou spolupráci a roku 1930 byl jmenován dopisujícím členem Masarykovy akademie práce. Byl rovněž oceněn čestným členstvím Klubu skladatelů v Plzni.
Dílo
Chrámové skladby
Klášter Teplá
Missa in honorem S. Angeli Custodis pro spojené mužské a ženské hlasy s průvodem varhan
Missa in honorem B. Hroznatae pro smíšený sbor bez varhan
Vánoční offertorium „Laetentur coeli“
Svatodušní ofertorium „Potvrdiž toho, ó Bože“
Litanie lauretanae pro mužský a ženský sbor bez varhan
Dum aurora (mužský sbor)
Modlitba za vlast pro zpěv a varhany
Ave Maria pro smíšený sbor
3 písně k májové pobožnosti s průvodem varhan
4 Pange lingua pro smíšený a mužský sbor
Pohřební sbor „Bože, Bože”
Responsoria sv. Týdne
Vánoční píseň Petra Codicilla, podle nalezeného v archivu Tepelském rukopisu harmonisoval a pro 1 hlas, varhany, trubku a tympany upravil
Hymnus B. Hroznatae pro zpěv a varhany
Dorický hymnus
Orchestrální skladby
Legenda
2 pochody
Lochotínská pohádka
Serenáda
Zvonečková královna
3 suity
Komorní skladby
Žofínská ukolébavka (septet)
Z mé domoviny (kvintet)
Lesní pohádky (kvartet)
Zingaresca (kvartet)
Pohádka máje (kvartet)
Kvartet g-moll
Andante religioso pro 4 violoncella
Berceuse pro klavír, housle a violoncello
Loutky, Gavotta, Hroznětínská dumka (smyčcová tria)
U mohyly bohatýra (věnováno památce hraběte Liitzowa)
Gruzínské melodie pro housle a klavír
Rozmarný menuett pro housle a klavír
Serenáda pro housle a klavír
Želivská ukolébavka pro housle a klavír
Romance pro violoncello a klavír
Phrygické melodie pro violoncello a klavír
Sarabanda, Barcarola, Ukolébavka pro violoncello a klavír
Varhanní skladby
Sonata g-moll
Fantasie, Toccata, Idylla, Pastorella
Furghetta, Riccordo et Elegia
Triste
2 suity
Musetta, Pohádky o hvězdičce, Medvědák, Doloroso (psáno pro harmonium)
Písně a sbory
Čtyři písně v lidovém tónu: „Přiletěl větřík od jihu”, „Královna máje”, „Dudák” „Die Nacht”
Dvě písně v národním tónu: „Plakala” a ,Roráty”
Dvě písně: „V snění”, „V soumraku”
Čtyři mužské sbory k 60. narozeninám N. Kubáta
Tři mužské sbory
Radyně pro smíšený sbor
Melodram
Holoubek, na slova Erbenova pro klavír a v úpravě orchestrální
Klavírní skladby
V lesní samotě
Valse triste
Z dávných jar
Vesna se blíží
Rej konvalinek
Květinový tanec
Valse mignone
Aphorismy hudební
U lesních mužíčků
Na jezeře
2 poetické obrázky
Menuet naší babičky
Dumka
Na jaře
2 skladby
2 romantické obrázky
Idylla
Barkarola
Ekloga
Mazurka
Burleska
Pochod trpaslíků
Smuteční pochod
Chrysanthémy
Meditace letního večera
Espagnoletta
Charleton
Menuet našeho dědouška
Ballada
Růžové sny
Motýlkové nad Nežárkou
Tarantella a valčík malé Růženky
Marche solennelle
Bojgar
Valse caprice
Literární dílo
Adam Václav Michna z Ostradovic, varhaník Jindřichohradecký (1914)
Profesor Hanuš Trneček (1914)
Josef Němec (1914)
Tympanista Klouček
Dr. Josef Fr. Smetana a Bedřich Smetana (1914)
Edvard Max Dowel (1914)
Stephen Heller (1914)
Po stopách enharmonických diésí (1914)
Řezáč z Hvozdova (1913)
Dlabač Jan Bohumír (1916)
Quilisma (1913)
O acordu prvého stupně tóniny měkké (1916)
O předehře, mezihře a dohře k písním duchovním (1916)
Direktorium chori (1916-1917)
Chorální rukopisy kláštera Tepelského (1919)
Saint Saens (1922)
Otokar Ševčík k 70. narozeninám (1922)
Jaroslav Václav Vacek
