Ferdinand Vach (25. února 1860 Jažlovice, Čechy, Rakouské císařství – 16. února 1939 Brno, Morava, Československo) byl český a moravský hudební skladatel, pedagog, dirigent, sbormistr, zakladatel Pěveckého sdružení moravských učitelů.
Život
Otec skladatele, Josef Vach (1830-1906), byl typický český kantor. Byl řídícím učitelem na venkovských školách. Hrál na mnoho hudebních nástrojů, byl varhaníkem v kostele, zpíval, řídil chrámový sbor, měl vlastní venkovskou kapelu a vyučoval hudební výchovu na školách. Všechny jeho děti byly hudebně nadané a uplatnily se v hudebním světě. Nejvýznamnější z nich byl syn Ferdinand.
V dětském věku se stal vokalistou-altistou ve Strahovském klášteře a zpíval i v chlapeckém sboru Žofínské akademie. V letech 1873–1876 navštěvoval měšťanskou školu ve Vlašimi a rok studoval na Varhanické škole v Praze. Poté pracoval jako podučitel v Souticích a v Lešanech. Absolvoval Učitelský ústav v Soběslavi a v letech 1880–1882 zastupoval nemocného bratra Josefa ve funkci sbormistra v Bele Crkvi v Banátě.
Po návratu do Čech se mu podařilo dokončit varhanickou školu. Na studia si vydělával jako varhaník a sbormistr v Karlíně, v Besedě dělnické a ve Slavoji. V roce 1885 působil nejaký čas u kočovných divadel a byl i dirigentem brněnského Národního divadla. V roce 1886 se stal ředitelem hudební školy spolku Moravan v Kroměříži a zároveň působil jako sbormistr jeho pěveckého sboru. Kromě toho byl ředitelem kůru v chrámu sv. Mořice a dirigoval orchestr Spolku ochotnických divadel. Se spolkem Moravan provedl velká vokální díla Antonína Dvořáka, ale i díla Smetanova, Blodkova a soudobých skladatelů (Vítězslav Novák, Leoš Janáček). V Kroměříži také začal komponovat zejména chrámové skladby a scénickou hudbu k divadelním představením.
Velký vliv na něj měly koncerty ruského pěveckého sboru Agreněva-Slavjanského a koncerty pařížského odboru Hlaholu. V roce 1903 založil ze svých žáků a učitelů okolních škol pěvecký sbor, který nesl název Učitelský dorost kroměřížského pedagogia a který se stal základem slavného Pěveckého sdružení moravských učitelů. V roce 1905 byl jmenován učitelem na učitelském ústavu v Brně, učil zpěv na brněnské varhanní škole a v roce 1913 byl na varhanní škole jmenován profesorem. S Pěveckým sdružením moravských učitelů vykonal řadu velice úspěšných zájezdů do Paříže, Německa, Švýcarska a dalších zemí. Mimořádné úspěchy sklízel zejména na koncertech v Rusku.
Roku 1912 založil Moravský smíšený sbor učitelek, který působí dodnes a v roce 1956 byl pojmenován po svém zakladateli, Váchův sbor moravských učitelek. Hned v roce 1918 obnovil činnost obou sborů, která byla světovou válkou přerušena. Dirigoval orchestr Besedy brněnské a stal se profesorem sborového zpěvu a řízení sboru na brněnské konzervatoři.
Svou činnost dirigenta PSMU ukončil rozhlasovým koncertem 27. září 1934 a veřejné činnosti se ze zdravotních důvodů vzdal 2. února 1935. Zemřel 16. února 1939 a je pochován na Ústředním hřbitově v Brně.
Od roku 1992 je udělována Cena Ferdinanda Vacha.
Vyznamenání a pocty
Rytířský řád italské koruny (1923)
Jihoslovanský řád sv. Sávy (1928)
Španělský a portugalský řád Isabely Kastilské (1932)
Státní cena československá (1927)
Předseda klubu moravský skladatelů (1929)
Člen České akademie věd a umění (1933)
Čestné uznání filosofické fakulty university Karlovy (1930)
Čestný člen Moravanu, Besedy brněnské a obou sborů, které založil.
Dílo
Jeho skladatelské dílo je poněkud v pozadí za jeho světovými úspěchy sbormistra. Největší ohlas měly jeho sbory a kantáty, které zpravidla sám v premiéře uváděl. Byl autorem teoretických studií o sborovém zpěvu a vychoval řadu vynikajících sbormistrů. Pod jeho vlivem vznikla řada pěveckých sborů z řad učitelů, včetně neméně slavného Pěveckého sdružení pražských učitelů.
Sbory
Pěvcovo loučení (smíšený sbor, 1896)
Vzpomínka (smíšený sbor, 1897)
Noční hudec (mužský sbor, 1904)
Sníh na horách (ženský sbor, 1921)
Nězachoď (mužský sbor, 1926)
Tichá noc (ženský sbor, 1943)
Řada dalších sborů na slova českých básníků.
Sborové úpravy lidových písní.
Kantáty
Víla z perníkové chaloupky (1902)
Komenský (1921)
Robert Quiscard (1927)
Opera
Slzičky (podle Václava Beneše Třebízského, 1888)
Komorní skladby
Dva lístky do památníku (klavír, 1891)
Smyčcový kvartet (1917)
Klavírní kvartet (1928)
Dvě balady pro housle a klavír (1931)
Klavírní trio (1931)
Lístek do památníku (klavír, 1936)
Orchestrální skladby
1. suita (1927)
Symfonie D-dur (1927)
Symfonické variace (1928)
Bernardův kříž (symfonický obraz, 1929)
2. suita na motivy lidových písní moravských (1933)
Chrámové skladby
Requiem c-moll (1892)
Te Deum pro mužské hlasy s průvodem varhan (1896)
Te Deum laudamus pro smíšený sbor s průvodem varhan (1901)
Stabat Mater pro mužský sbor a varhany
Missa ad quatuor voces aequales (1907)
Mše A-dur pro smíšený sbor s průvodem varhan (1917)
Missa in honorem scti Joannis Nepomucenri pro smíšený sbor s průvodem varhan
Moteta
Alleluja ve svátek Nanebevstoupení Páně
Benedictus sit Deus
Ave Maria
Mirabilis Deus pro mužský sbor (1895)
Sacerdotes eius (pro svátek sv. Cyrilla a Metoděje)
Zdrávas Maria pro tříhlasý ženský sbor se sopránovým sólem a smyčcový soubor (1907)
Ze všech věcí pro sopránové sólo, tříhlasý ženský sbor, sólovou violu a varhany (1907)
Desiderium animae eius pro soprán a tenor s průvodem varhan a lesního rohu (1934)
Ferdinand Vach
