Jarmil Burghauser (21. října 1921 Písek, Čechy, Československo – 19. února 1997 Praha, Čechy, Česká republika), vlastním jménem Jarmil Michael Mokrý, byl český hudební skladatel, vědec a skautský vedoucí.
Životopis
Vystudoval Akademické gymnázium v Praze. Již v dětství se projevoval jako výrazný hudební talent. V šesti letech se začal učit hře na klavír, od dvanácti let se učil soukromě skladbu u Jaroslava Křičky a po jeho smrti pokračoval u Otakara Jeremiáše. Po maturitě v roce 1940 studoval skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři, kde absolvoval roku 1944 ve třídě Václava Talicha. Od roku 1946 pokračoval studiem muzikologie na filozofické fakultě Karlovy Univerzity, kde nesměl absolvovat z ideologických důvodů a nedostal diplom. V letech 1946–1953 působil jako sbormistr Národního divadla, poté se věnoval vlastní tvorbě a vědecké činnosti.
Skautská činnost
Od dětství byl členem skautského oddílu Jaroslava Foglara a vynikal tvůrčími aktivitami od skládání hudby až po psaní beletrie. Již jako primán gymnázia napsal sci-fi román Vzduchem, který vycházel v roce 1932 na pokračování v dětském časopisu Paleček (ilustrovala jej autorova matka Zdenka Burghauserová). Za války byl členem Foglarovy ilegální odbojové skupiny. Od války do 50.let si psal deník ve starořečtině, který ve skautském archivu objevil a dal přeložit do češtiny historik hnutí Václav Dostál.
Dílo
Zabýval se především tvorbou Antonína Dvořáka, jehož dílo zpracoval do tematického katalogu.
S M. Šolcem vydal Ediční zásady a směrnice k notační problematice klasiků 20. století.
Ve vlastní skladatelské tvorbě zaujímají významné místo hudebně dramatická díla: opery Alladina a Palomid (1943–1944), Lakomec (1949), Karolinka a lhář (1950–1953), Most (1963–1964) a balety Honza a čert (1954), Sluha dvou pánů (1957) a Tristram a Izalda (1969).
Stal se autorem hudby k filmům Premiera (1947), Z mého života (1955; zároveň dělal dramaturgii), Legenda o lásce a Labakan z roku 1956, Kde řeky mají slunce (1961), Místo v houfu (1964), Polka jede do světa (1965) Jarní vody (1968).
