ThDr. Joachim Antonín Cron, O.Cist., křtěný Antonius Michael Kristianus (30. září 1751 Podbořany, Čechy, České království – 20. ledna 1826 Osek u Duchcova, Čechy, Rakouské císařství) byl římskokatolický duchovní, osecký cisterciák a hudební skladatel. Zároveň vyučoval na teologické fakultě v Praze a po několik let byl děkanem této fakulty. Vedle Jakoba Trautzla, Benedikta Venusiho nebo Nivarda Sommera patří do skupiny velmi hudebně nadaných oseckých mnichů z přelomu 18. a 19. století.
Život
Mládí
Joachim Cron pocházel z velice prostých poměrů z městečka Podbořany. V útlém věku přišel o otce, a jelikož samotná matka nezvládala se o chlapce postarat, ujal se jej jeho strýc, varhaník při poutním kostele v Mariánských Radčicích a učitel. Zde se mladý Antonín měl možnost seznámit s cisterciáckým řádem, který radčickou farnost a poutní místo spravoval. Jako zpěvák radčického chrámového sboru se občas dostal také do nedalekého oseckého kláštera, kde tento sbor při slavnostních příležitostech vypomáhal s hudebním doprovodem bohoslužeb.
Po absolvování gymnázia mladý Cron dva roky studoval v Praze filosofii a následně se rozhodl pro vstup do armády. Několik let sloužil jako armádní úředník v Praze. V roce 1776 přijel do Oseka se svou snoubenkou. Návštěva kláštera na něj hluboce zapůsobila. Se snoubenkou se záhy poté rozešel, vrátil ji jejím rodičům, a požádal oseckého opata o přijetí do cisterciáckého řádu. Téhož roku, dne 13. listopadu, přijal v oseckém klášteře mnišský hábit a řeholní jméno Jáchym (Joachim). Po dvouletém noviciátu složil časné mnišské sliby a byl poslán na studia do cisterciácké koleje Bernardinum v Praze. Roku 1782 byl vysvěcen na kněze a 21. září toho roku slavil primiční Mši svatou.
Pedagogická činnost
V letech 1783-1785 působil Joachim Cron jako ředitel osecké normální školy. V letech 1789-1793 vyučoval na gymnáziu v Chomutově. V říjnu roku 1795 získal hodnost doktora teologie. Poté vyučoval na domácím teologickém studiu v oseckém klášteře a také psal. Šlo zejména o práce z oboru církevních dějin. Knižně tehdy vyšla také některá z jeho kázání. V roce 1800 napsal spis Cassidorus, oder die Schulen, zabývající se obecně problematikou výuky. Od roku 1805 vyučoval pak na teologické fakultě v Praze, v letech 1807-1815 byl zároveň děkanem této fakulty. Pedagogické činnosti zanechal v roce 1822 a vrátil se do oseckého kláštera.
Hudební dílo
Cron byl rovněž vynikající hudebník. Hudební lexikon Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theile auch für Mähren und Schlesien strahovského premonstráta Bohumíra Jana Dlabače uvádí, že ovládal hru na klarinet a harmoniku. V roce 1786 dokonce zorganizoval v pražském Nosticově divadle koncert na podporu chudiny, na kterém sám vystupoval a měl u posluchačů značný úspěch. Kolem roku 1782 také napsal skladbu Operetta jocosa de Picorum captura, určenou pro mnišskou rekreaci, ve které uplatnil různé veselé motivy a svou zkušenost z vojenské služby.
Z jeho dalších hudebních děl je možno vzpomenout oslavné skladby k 50. výročí mnišských slibů oseckého opata Elbela, či ódu k návštěvě rakouské císařovny v Oseku v roce 1810.
Závěr života
Od roku 1822 žil Cron jako penzista opět v klášteře v Oseku. Prožil zde poslední čtyři roky života.
Dílo
Vědecké práce
Leichteste Methode, todte Sprachen zu erlernen
Beirtrag zur Methodik der Kirchegeschichte (1795)
Kirchengeschichte in Tabellen (1796)
Cassidorus, oder die Schulen (1800)
Kázání
Primitzpredigten
Wahrheiten an der ersten Stuffe des Altars angehende Preistern
Rede bei der Siegesfeier am 17. April 1814 in der Stiftskirche der Cisterzienserabtei Osek
Lobrede der Arbeitsamkeit und ihrer Beförderer
Academico corona pace patriae adserta
Hudební skladby
Operetta jocosa de Picorum captura
Laudon dem Festenbezwinger im Ton des Pindars gesungen
Volkslied als der hochwürdigste und gnädigste Herr Herr Mauritius Elbel
