Michael Čakrt (15. ledna 1924 Brno, Morava, Československo – 25. června 1997, Trutnov, Čechy, Česká republika) byl moravský hudební skladatel, učitel, varhaník a sbormistr, který je znám především svým působením na lidových školách umění v Trutnově a Žacléři. Měl však také značné nehudební vzdělání a kromě němčiny a latiny ovládal částečně také italštinu, polštinu a starořečtinu.
Život
Narodil se v Brně v rodině předsedy senátu Nejvyššího soudu JUDr. Michaela Čakrta a jeho manželky Věnceslavy rozené Rosické, která pracovala jako učitelka. Ve svém rodišti navštěvoval nejprve pětitřídní chlapeckou obecnou školu (v letech 1929 až 1934) a poté Státní československé gymnázium. Ještě jako malý se začal učit na housle. Hudbě se věnovala také jeho sestra Eva, která se učila hrát na klavír. V roce 1938 se Čakrtovi přestěhovali do Prahy, kde si postavili dům na tehdy nově budovaných Petřinách.
V Praze pokračoval Michael ve studiu na Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici a namísto houslí se věnoval hře na klavír; té ho vyučovala sestra jeho otce Olga Čakrtová, která působila v Praze jako profesionální učitelka hudby. Michaelova sestra Eva po přestěhování do Prahy s výukou klavíru skončila a vystudovala střední archivní školu. Oba sourozenci se však doma s láskou věnovali hudbě a společně přehrávali operní árie z klavírních výtahů. Jeho vztah k hudbě vedl k odhodlání stát se hudebním skladatelem.
V roce 1942 složil maturitní zkoušku s vyznamenáním a byl přijat na kompoziční oddělení pražské hudební konzervatoře. Ve školním roce 1944/1945 byla výuka nahrazena domácí výrobou tašek v rámci totálního nasazení. Ztracený rok dohnal spojením závěrečných dvou ročníků ve školním roce 1946/1947, takže školu dokončil již v roce 1947 s vyznamenáním. Současně studoval od roku 1945 také hudební vědu a psychologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a od roku 1946 rovněž hudební teorii na Hudební fakultě Akademie múzických umění; v roce 1949 však byl z politických důvodů z obou těchto škol vyloučen a stejně tak byla ze studia na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy vyloučena jeho sestra Eva, která poté pracovala jako archivářka.
Ač pocházel z nevěřící rodiny, během svých pražských studií přijal katolickou víru, k čemuž pomohlo také jeho několikaleté působení na místě varhaníka a vedoucího chrámového sboru v kostele sv. Fabiána a Šebestiána v Liboci. V roce 1948 se dal zapsat do kurzu laických katechetů a v roce 1949 vykonal závěrečné zkoušky. Po svém vyloučení z vysokoškolských studií byl proto přidělen do Sokolova, kde vyučoval náboženství na národních a středních školách a kromě toho působil jako varhaník a regenschori v tamním kostele sv. Jakuba Staršího. Kvůli tlaku vůči jeho osobě ze strany komunistického režimu i celkově neutěšené situaci v českém pohraničí se však po třech letech nervově zhroutil a musel se léčit v sanatoriu. Jeho zdravotní stav zhoršovalo také kouření, se kterým začal za druhé světové války a jemuž v této situaci silně podlehl. K uzdravení přispěl jeho vztah s Marií Šiškovou (1922-2008), se kterou se v lednu 1953 v Sokolově oženil.
V roce 1953 nastoupil jako učitel do lidové školy umění v Trutnově, kde Čakrtovi bydleli v malém bytě v budově tamního arciděkanství. Pro svůj buržoazní původ a politické i náboženské přesvědčení byla jeho žádost o přijetí do Svazu československých skladatelů neúspěšná, takže jeho díla nemohla být vydávána. Protože neměl sílu skládat jen v naději, že v budoucnu jeho skladby někdo objeví, namísto komponování se soustředil na práci pro děti, ve které našel své poslání, a na vytrvalou činnost varhaníka v trutnovském kostele Narození Panny Marie. Stal se také vedoucím tamního chrámového sboru, který založil začátkem 50. let 20. století trutnovský varhaník Krejčí. Pro neshody mezi Čakrtem a korepetitorem Vlastimilem Brunclíkem sbor upadal, takže nakonec nebyl schopen zpívat ani na Vánoce. Situaci vyřešilo až sloučení s chrámovým sborem v Poříčí v roce 1966, jehož korepetitor Karel Müller považoval za čest s Čakrtem spolupracovat.
V Trutnově se 10. října 1962 narodila jeho jediná dcera Agáta (později provdaná Hauserová), která vystudovala konzervatoř v Pardubicích a stala se zpěvačkou. Po onemocnění ředitele školy byl Čakrt pověřen jejím vedením, a když ředitel Ludvík Merta zemřel, zvítězil Čakrt ve vyhlášeném výběrovém řízení a od 1. července 1969 se stal ředitelem LŠU Trutnov. Vzhledem k tomu, že odmítl podepsat souhlas se vstupem sovětských vojsk do Československa, byl k 1. září 1970 z této funkce odvolán, přičemž písemné oznámení o odvolání obdržel dodatečně až po několikerých urgencích a důvody odvolání mu vůbec nebyly oficiálně sděleny. Útočiště před pronásledováním nacházel ve službě varhaníka, avšak po druhém vatikánském koncilu mu bylo vytýkáno, že na varhany hraje příliš umělecky a tím účastníky bohoslužeb rozptyluje a znemožňuje jim soustředit se na liturgii.
V roce 1970 pak byl přeložen na lidovou školu umění v nedalekém Žacléři, kam denně dojížděl autobusem. Tamní horské podnebí mu sice nesvědčilo, protože neměl rád zimu, ale ve svém novém působišti byl velmi spokojený, neboť tam našel přátelský pracovní kolektiv. V Žacléři vyučoval starší žáky na klavír, hudební teorii a později také zpěv. Měl tam méně malých žáků, s nimiž ho práce velmi unavovala, než v Trutnově. Po odchodu manželů Rajmanových do důchodu v roce 1981 se stal na žacléřsk lidové škole umění jediným kmenovým učitelem. Situace se změnila v roce 1982, kdy se do Žacléře přistěhoval mladý akordeonista Evžen Zomer se svou manželkou klavíristkou Jarmilou, kteří svým nadšením dodali Michaelu Čakrtovi nový elán. Zúčastnil se jimi pořádaných veřejných vystoupení a dočkal se výrazného zlepšení úrovně dosud skomírající maloměstské LŠU.
V důsledku silného kouření onemocněl v roce 1990 rakovinou dásně. Tento zlozvyk mu často vyčítali mnozí jeho kolegové a přátelé, avšak nedokázal s ním přestat ani přes žádosti manželky a varování lékařů, že by delším pobytem v zakouřeném prostředí mohlo být silně narušeno zdraví dcery Agáty. S kouřením se sice ještě před narozením dcery pokusil přestat, ale pro silné abstinenční příznaky svou snahu vzdal. Jeho zdravotnímu stavu neprospěl ani konflikt s administrátorem trutnovského arciděkanství Václavem Pavlišem, s nímž neuměl diplomaticky jednat. Když při trutnovské mši v roce 1991 prováděl Čakrtem vedený sbor Lužanskou mši D-dur, dal Pavliš v polovině Creda pokyn ministrant, aby vypnul varhany, a po mši zakázal Čakrtovi provádět figurální mše, které se zdály Pavlišovi příliš dlouhé a bezúčelné. Po čase bylo sboru také zakázáno zkoušet v budově arciděkanství. Omezení činnosti sboru trvalo i poté, co Václava Pavliše v úřadu administrátora v říjnu 1992 vystřídal Petr Boháč, který dovolil Čakrtovi doprovázet mše hrou na varhany jen v pracovní dny, čímž dlouholetého varhaníka z jeho působení v podstatě vytěsnil. Ačkoliv se Čakrtovu nemoc podařilo podchytit a stabilizovat, dvakrát se vrátila; při druhé recidivě se již Čakrtovi život zachránit nepodařilo, takže v trutnovské nemocnici zemřel. Několik dnů po jeho smrti byla činnost jím vedeného chrámového sboru ukončena.
Dílo
Čakrtovo hudební dílo není příliš rozsáhlé, avšak je žánrově různorodé. Mimo vlastní skladby provedl řadu úprav lidových písní, melodií z oper a oblíbených skladeb českých i světových skladatelů, a to pro smyčcový nebo komorní orchestr, sbor nebo pro různé pěvecké obsazení. Svá díla komponoval převážně v noci, kdy měl absolutní klid. Až na výjimky nejsou datována a jejich úplný seznam neexistuje, protože část rukopisů se nachází u různých hudebníků, kteří dostali skladby od Čakrta k posouzení či nastudování, a část se pravděpodobně ztratila. Kromě skladeb určených pro děti v rámci jeho působení na lidové škole umění a pro potřeby chrámového sboru nebyly jeho skladby prováděny.
Komorní díla
Divertimento v národním tónu (smyčcový orchestr a klavír)
Passacaglia concertate (sólo nástroj, dvoje housle, viola a violoncello)
Trio – sonáta (housle, viola a klavír)
Quartetto (smyčcový kvartet)
Quartettino in Re (smyčcový kvartet)
Volné chvíle (smyčcový kvartet)
Menuet (smyčcový kvartet)
Hajdy ven! (úprava doprovodu díla Richarda Wagnera pro smyčcový orchestr)
Rozkvetný den (úprava díla Radima Drejsla pro smyčcový orchestr)
Tanec na téma východočeské písně (pro B klarinet a smyčce s klavírem)
Vokálně instrumentální díla
Z Moravy a Slovenska (pásmo lidových písní pro dětský sbor, smyčcový orchestr a klavír)
Z hradecké zahrádky (pět písní pro dětský sbor, smyčcový orchestr a klavír – Salát, Měkkota, Růžička, Sto ovec, Hradecká zahrádka)
Klavírní díla
Gavotta – Allegretto (Gavotta noc eleganza) a Musetta (L'istesso tempo); zkomponováno 21. únor 1958
19 Introduzioni
Divertimento
Marica
Andante sostenuto (pro čtyřruční klavír)
Sousedská a Valčík (pro čtyřruční klavír)
Vokální díla
Mešní ordinarium
Smuténka (cyklus písní pro mezzosoprán a klavír)
Tříhlasé dětské sbory
Vergin tutta amor (úprava díla Francesca Duranteho, zpěv a varhany)
Nina (úprava díla Giovanniho Battisty Pergolesiho)
Varhanní díla
Fuga pro varhany
