Vítězslava Kaprálová (24. ledna 1915 Brno, Morava, Rakousko-Uhersko – 16. června 1940 Montpellier, Okcitánie, Francie) byla moravská a česká skladatelka a dirigentka.
Život
Narodila se v hudební rodině. Otec Václav Kaprál byl majitel hudební školy a brněnský hudební skladatel. Její matka, Vítězslava Kaprálová, rozená Uhlířová, byla aprobovaná učitelka zpěvu. Velký talent V. Kaprálové se projevil už v dětství. V devíti letech napsala svou první skladbu V říši bájí.
Václav Kaprál, Vítězslava Kaprálová а Bohuslav Martinů
V roce 1930 začala studovat na brněnské konzervatoři skladbu u Viléma Petrželky a dirigování u Zdeňka Chalabaly. Konzervatoř absolvovala v červnu 1935 Klavírním koncertem d moll, který vzbudil značný ohlas již tím, že V. Kaprálová svou skladbu na absolventském koncertě také sama dirigovala. Pokračovala studiem na mistrovské škole pražské konzervatoře (profesoři Vítězslav Novák a Václav Talich). Graduovala svou nejznámější orchestrální skladbou Vojenská symfonieta, kterou osobně provedla s Českou filharmonií. Díky francouzskému státnímu stipendiu odjela studovat v roce 1937 na Ecole Normale de musique do Paříže, kde se zapsala do třídy dirigenta Charlese Muncha. Soukromě pak ještě studovala skladbu u Bohuslava Martinů, jehož cembalový koncert dirigovala 2. června 1938 v Paříži. Krátce poté odjela na festival Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM), který se konal v Londýně, a 17. června jej zahájila svou symfonietou, kterou opět dirigovala - tentokrát byl jejím orchestrem BBC Orchestra. Poté odjela na několik měsíců zpět do Brna. Tehdy ovšem nemohla tušit, že to bude její poslední návštěva domova a že jí byly odměřeny již jen dva roky života, který se ukončí v exilu ve Francii.
Do Paříže se vrátila v lednu 1939. Ve francouzské metropoli se V. Kaprálová pohybovala v prostředí české umělecké kolonie a zde také poznala svého budoucího muže Jiřího Muchu, syna malíře Alfonse Muchy. Jejich svatba se konala 23. dubna 1940. Jiří Mucha jejich velice krátkému soužití věnoval knihu Podivné lásky (1988).
V době, kdy již Paříž byla ohrožována německými vojsky, se u Kaprálové objevily první příznaky nemoci, na kterou mladá skladatelka 16. června 1940 v jihofrancouzském Montpellieru, kam byla evakuována svým manželem, v pětadvaceti letech zemřela. Příčina jejího úmrtí zůstává neobjasněna, přes oficiálně přijatou diagnózu miliární tuberkulózy.
V roce 1946 udělila Česká akademie věd V. Kaprálové členství in memoriam. V té době se členstvím této instituce mohlo vykázat pouhých deset žen, z celkových 648 členů Akademie.
Odkaz
I přes krátký čas, který byl V. Kaprálové vyměřen, stačila složit více než čtyři desítky mimořádně hodnotných skladeb (klavírní, komorní, orchestrální, vokální). Už za skladatelčina života byla její hudba vysoce oceňována (obdržela řadu ocenění a finančních cen, například Smetanovu cenu v roce 1938 a v roce 1939 cenu Svatoboru). Takřka všechny skladby V. Kaprálové byly vydány tiskem, některé již za jejího života. V současné době mezi její hlavní vydavatele patří Vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu, Amos Editio a Editio Bärenreiter. Dodnes patří k nejhranějším českým skladatelkám, její hudba k nejvysílanějším. U příležitosti stého výročí skladatelčina narození v roce 2015 jí BBC Radio 3 věnovalo pětihodinový rozhlasový dokument v rámci prestižního pořadu Skladatel týdne.
V Brně je po ní pojmenována ulice v Černovicích a Základní umělecká škola na Palackého ulici v Králově Poli. Od roku 2001 nosí její jméno i smyčcové kvarteto. 20. ledna 2015 byla ke stému výročí narození V. Kaprálové vydána příležitostná poštovní známka z emise Osobnosti s jejím portrétem, v nominální hodnotě 17 Kč.
O skladatelčin hudební odkaz pečuje důsledně od r. 1998 kanadská hudební společnost The Kapralova Society se sídlem v Torontu. Společnost umožnila či podpořila vydání takřka veškerého díla Vítězslavy Kaprálové tiskem a na hudebním nosiči, podporuje provedení skladatelčina díla ve světových premiérách, k nimž nezřídka dává podnět, spolupracuje na přípravě rozhlasových dokumentů o skladatelce, vydává webové stránky, odborné periodikum a antologii skladatelčiny korespondence.
Dílo (výběr)
Suite en miniature, op. 1, pro klavír/malý orchestr
Dvě skladby pro housle a klavír, op. 3
Cyklus Dvě písně, op. 4
Leden pro vyšší hlas, flétnu, dvoje housle, violoncello a klavír
Cyklus písní Jiskry z popele, op. 5
Sonáta appassionata, op. 6, pro klavír
Klavírní koncert d moll, op. 7
Smyčcový kvartet, op. 8
Groteskní passacaglia pro klavír
Cyklus písní Jablko s klína, op. 10
Vojenská symfonieta op. 11, pro velký orchestr
Cyklus písní Navždy, op. 12
Dubnová preludia, op. 13, pro klavír
Sbohem a šáteček, op. 14, pro zpěv a klavír/velký orchestr
Ilena, op. 15. Kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a recitátora
Variace na zvony kostela St-Etienne-du-Mont, op. 16, pro klavír
Trio pro hoboj, klarinet a fagot
Elegie pro housle a klavír
Suita rustica, op. 19 pro symfonický orchestr
Partita, op. 20, pro klavír a smyčcový orchestr
Concertino pro housle, klarinet a orchestr, op. 21
Cyklus písní Zpíváno do dálky, op. 22
Deux ritournelles op. 25, pro violoncello a klavír
Diskografie (výběr)
Vítězslava Kaprálová: Kompletní dílo pro sólový klavír. Naxos (Grand Piano) GP 708
Vítězslava Kaprálová: Smyčcový kvartet. Radioservis CRO618-2
Vítězslava Kaprálová: Klavírní koncert a další skladby pro klavír. Radioservis CRO577-2
Vítězslava Kaprálová: Písně. Supraphon SU 3752-2 231
Vítězslava Kaprálová: Orchestrální dílo. Radioservis CRO791-2
Odraz v umění
v hudbě (výběr)
Václav Kaprál: Ukolébavky jara, Dvě vzpomínky, Předtucha, Milodějné kvítí
Bohuslav Martinů: Smyčcový kvartet č. 5, Adagio
Miloš Sokola: Variace na téma Vítězslavy Kaprálové pro velký orchestr
Pavel Blatný: Podivné lásky (Dramatické scény)
Kateřina Růžičková: Life Attitudes pro klavír a smyčcový orchestr
Daniela Kosinová: Omnia vincit amor, pro nižší hlas a smyčcový kvartet
Jaroslav Svěcený: Skladba pro sólové housle na motiv Vítězslavy Kaprálové
Wolfgang Mastnak: Klangmomente für klavier solo nach motiven von Vítězslava Kaprálová
Milica Paranosic: New Bohemian Suite on melodies of Vítězslava Kaprálová and Alma Mahler
v literatuře (výběr)
Jiří Mucha: novely a romány Most, Studené slunce a Podivné lásky
Simon Mawer: Skleněný pokoj
ve výtvarném umění (výběr)
Marina Richterová : návrh poštovní známky k výročí 100 let narození Vítězslavy Kaprálové
Martin Hlavatý: výtvarná pohlednice k výročí 100 let narození Vítězslavy Kaprálové
ve filmu, divadle, rozhlasové hře (výběr)
Hana Roguljič: Vítězslava. "Koho bohové milují, umírá mladý." Rozhlasová hra o nejtalentovanější české skladatelce Vítězslavě Kaprálové. Hudba Jan Trojan. Dramaturgie Renata Venclová. Režie Aleš Vrzák. Osoby a obsazení: Vítězslava Kaprálová (Magdaléna Borová), Bohuslav Martinů, skladatel (Lukáš Hlavica), Jiří Mucha, spisovatel (Marek Holý), Vítězslav Novák, skladatel (František Němec), Vituše Kaprálová, matka Vítězslavy (Taťjana Medvecká), Václav Kaprál, otec Vítězslavy (Igor Bareš), Charlotte Martinů, švadlena (Lucie Juřičková), Rudolf Firkušný, klavírista (Miloslav König), Rudolf Kopec, snoubenec (David Matásek), Senátorka Plamínková (Eva Salzmannová), Edvard Beneš (Jan Novotný), Lékař Liškutín (Martin Finger), londýnský prodavač (Ian Richard Willoughby), francouzské hlasy (Pierre Meignan, Soňa Jarošová). Natočeno v roce 2014.
Vítězslava Kaprálová je zmiňována v šesté a deváté epizodě třetí řady televizního seriálu Amazonu Mozart in the Jungle.
Vítězslava Kaprálová je námětem divadelní hry Kateřiny Tučkové Vitka v repertoáru brněnského Divadla Husa na provázku. Premiéra 23. února 2018.
