Anton Neumann (kolem roku 1720 – 21. nebo 22. listopadu 1776 Morava, Markrabství moravské) byl moravský hudební skladatel období raného klasicismu, pravděpodobně rakouského původu. Od roku 1769 působil jako kapelník olomoucké katedrály.
Život
Anton Neumann se narodil někdy kolem roku 1720. Podle posledních výzkumů musel zastávat jako proslulý skladatel nějaké významné místo zřejmě na území Rakouska.[zdroj?] Svědčí o tom množství dochovaných skladeb ve větším počtu než na Moravě (kde posledních osmnáct let života působil), Slovensku a Polsku, a to z doby kolem roku 1750.
V benediktýnském klášteře v Lambachu je dochováno mimo jiné dvacet pět jeho symfonií pro nejrůznější orchestrální obsazení. Není vyloučeno, že do doby svého působení na Moravě měl nějaké konexe na proslulou kapelu v Esterházu, kde působil i Joseph Haydn.[zdroj?] Tento fakt dokládají tria pro baryton, která napsal na zakázku pro hraběte Esterházyho. Od roku 1758 působil již jako zkušený kapelník a komponista na dvoře olomouckého biskupa Leopolda Egka v Kroměříži, kde je připomínán jako „Cammerdiener und Musik Direktor“.
V roce 1769 byl přijat do služeb olomoucké kapituly, kde hned od počátku svého působení začal ve funkci kapelníka katedrály cílevědomě prosazovat reformy ve vedení zdejší hudby v katedrále. Ze šlechtických služeb byl zvyklý na dobře obsazený orchestr, o jehož zásadní rozšíření se též zasadil na katedrálním kůru. Tato skutečnost souvisí se změnou hudebního cítění a vkusu, kterou naznačovala již tvorba jeho předchůdce.
Dílo
Charakteristickým znakem jeho kompozic je výrazná melodická nápaditost, pestré a po formální stránce zajímavé, až avantgardní zpracování. Pozoruhodná jsou jeho díla i po harmonické stránce. Nezřídka užívá vypjatých harmonických spojů, čímž je ve volbě prostředků harmonie často vynalézavější než jeho současníci. Prostřednictvím harmonie dosahuje Neumann velmi účinných emocionálních změn, a to jak v hudbě chrámové, tak v symfoniích. Právě tato díla jsou z hlediska vývoje české hudby 18. století velmi významná.
Jeho symfonie patří k nejstarším svého druhu na našem i rakouském území. Do dnešních dnů se nám jich dochovalo celkem třicet tři, avšak inventář Egkovy kapely v Kroměříži, kde působil jako kapelník před nástupem do postu v katedrále, jich uvádí celkem čtyřicet jedna. Neumannovy symfonie, stejně jako celé jeho dílo, poskytuje obraz o specifické podobě moravského a rakouského hudebního cítění spojeného s prosazováním avantgardních kompozičních postupů vlastních pro epochu galantního raně klasicistního stylu. Objeveny také byly jeho skladby i ve významných fondech Maďarska, Švédska aj., což poukazuje na nemalý význam tohoto skladatele v rámci evropského kulturního dědictví 18. století.
