Věroslav Neumann (27. května 1931 Cítoliby, Čechy, Československo – 21. listopadu 2006 Praha, Čechy, Česká republika) byl český hudební skladatel.
Život
Po maturitě na gymnáziu v Praze studoval skladbu na Akademii múzických umění v Praze u Jaroslava Řídkého. Již během studia byl sbormistrem několika pěveckých souborů (Vysokoškolský soubor Zdeňka Nejedlého, ČKD Stalingrad, Soubor S. K. Neumanna, Umělecký soubor ministerstva vnitra). Pracoval jako zahraniční referent v Československém hudebním fondu i jako tajemník a člen Ústředního výboru Svazu československých skladatelů. V té době zkomponoval řadu mládežnických, budovatelských a vojenských písní, sborů a obdobných tendenčních skladeb, za něž byl pravidelně odměňován cenami.
Zlom v jeho životě znamenal rok 1969. V létech tzv. normalizace nebyla, kromě skladeb pro děti, jeho díla provozována. Dětské skladby se mezitím staly součástí trvalého repertoáru dětských souborů v Sovětském svazu a dalších zemích východního bloku a bylo je proto obtížné vymazat. To vedlo k větší koncentraci skladatele na ostatní hudební formy. Ocenění přišlo tentokrát z Francie, kde jeho sbor Soleils Couchants byl vyznamenán na mezinárodní sborové soutěži v Tours (1982). Po roce 1989 byl jmenován ředitelem Pražské konzervatoře.
Dílo
Opery
Opera o komínku. Pěvecko-taneční buffa na text Karla Loose z 18. století (1965-66),
Gloria. Rozhlasová opera na vlastní libreto podle Karla Čapka (1970)
Příběh se starou lenoškou (podle Charlese Dickense, 1987)
Orchestrální skladby
Óda pro symfonický orchestr (1965-66)
Pozvánka na koktail (1967)
Věnování komornímu orchestru (1977)
Koncert pro trubku, smyčce a magnetofonový pásek (1980)
Symfonické tance (1984)
Panorama Prahy. Tři symfonické obrazy pro baryton a orchestr na verše českých básníků (1962)
Komorní symfonie pro 16 zpěváků a 13 instrumentalistů (1972)
V Čechách. Kantáta pro dívčí (dětský) sbor a orchestr na verše Jana Čarka a Františka Nechvátala (1983)
Komorní skladby
Hudba pro violu a klavír (1968)
Pět kusů pro dvoje housle (1968)
Smyčcový kvartet (1969)
Tři skladby pro varhany (1977)
Pět dramatických sekvencí pro violoncello a klavír (1978)
Proklamace pro tubu a klavír (1981)
Podobizny muže pro housle a klavír (1987)
Lázeňské dopoledne stárnoucího elegána. Šot pro klarinet a klavír (1987)
Čtyři variace na zbojnické téma pro klarinet a klavír (1979)
Sbory
Smíšené sbory
České poémy (1958),
A Short Conversation (1966)
In Memoriam Pablo Neruda (1975)
Soleils Couchants (slova Paul Verlaine, 1982)
Atlantida (text Vítězslav Nezval, 1985)
Ženské sbory
Prstýnek na verše Miroslava Floriana (1961)
Nářek opuštěné Ariadny podle Monteverdiho (1970)
Tři ženské sbory s doprovodem flétny na slova Jaroslava Seiferta a Vítězslava Nezvala (1979)
Svítání (verše Michal Černík, 1983)
Žaloby (1989)
Dove Sta Amore, (na slova Lawrence Ferlinghettiho (1985)
Dětské sbory
Zelená léta (verše František Branislav, 1961)
Cancáty a jiné fóry pro dětský sbor a klavír (1978)
Brabenčí polka
Co je v lese (1979)
Různá počasí (verše Erich Sojka)
Vánoce malých zpěváčků, suita českých a moravských lidových koled pro dětský sbor a komorní orchestr (1976)
Zázračná muzika (písňový cyklus, 1976)
Tři šňůrky písniček pro děti na slova českých básníků (1976)
V trávě (verše Ľudmila Podjavorinská a Marie Rázusová, 1980),
Roztančíme celou zem (1980)
Co je krásy na světě (1983)
Brzy z jara (1991)
Písně
Osamělá. Čtyři písně na slova staré čínské poezie v českém překladu Bohumila Mathesia (1964)
Rýmovačky. Pět písniček pro soprán, flétnu a klavír na verše současných českých básníků (1980)
Když zmlknou ptáci. Čtyři písně pro střední hlas a klavír na verše J. Seiferta (1985)
Sbohem, Amadee!, pro koloraturní soprán a klavír (1987)
