Adolf Piskáček, pseudonym Jan Hořec (8. listopadu 1873 Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko – 7. června 1919 Praha, Čechy, eskoslovensko) byl český hudební skladatel, sbormistr, hudební pedagog a spisovatel.
Život
Otec byl varhaníkem a jeho bratr Rudolf Piskáček se stal známým operetním skladatelem. Základní hudební vzdělání získal v rodině a poté studoval na Pražské konzervatoři hru na varhany a skladbu. Absolvoval v roce 1888. Byl dirigentem Akademického orchestru a sbormistrem pěveckého sdružení Lyra. Vyučoval hudbu na středních školách a po Karlu Kovařovicovi se stal ředitelem Pivodova hudebního ústavu. V letech 1903–1911 byl sbormistrem pražského Hlaholu. Pod jeho vedením Hlahol uváděl největší díla světového oratorního repertoáru.
Hudebními referáty přispíval do denních listů i odborných časopisů. Vydal polobeletristické kapitoly o české hudbě Světla na horách a román Smířené bolesti. Pro své literární práce používal pseudonym Jan Hořec.
V závěru života se od něho pražská vlastenecká společnost distancovala, když se zúčastnil soutěže, kterou vypsala Česká akademie věd a umění na prorakouskou vlasteneckou píseň.
Dílo
Opery
Divá Bára (podle Boženy Němcové, 1899)
Ughlu (1903)
Král a sedlák (podle Lope de Vegy)
Oběť
Balet
Čarovný květ
Kantáty
Král Svedger
Krásná Marja
Sv. Vojtěch (slova Jaroslav Vrchlický)
Orchestrální skladby
Oldřich a Božena (symfonická báseň)
Švanda dudák (symfonická báseň)
Komorní hudba
Smyčcový kvartet C-dur
Smyčcový kvartet b-moll
Klavírní kvintet A-dur
Složil řadu písní, úprav lidových písní a sborů. Jeho sbory, zejména na texty Petra Bezruče bývaly často na repertoáru amatérských sborových těles. Komponoval rovněž chrámovou hudbu.
